VĚDNOHUBKY
Vakcíny, které by se nemusely skladovat v chladnu, jsou snem všech zdravotníků působících v rozvojových zemích. Bez lednic a transportních chladicích boxů může být očkování mnohem levnější, a tudíž i dostupnější v odlehlých oblastech. Vědci z Oxfordské univerzity a ze společnosti Nova Bio-Pharma Technologies tento týden zveřejnili v časopise Science Translational Medicine způsob, jak vyrobit vakcínu, které teplo nevadí.
Stačí viry používané k očkování smíchat se dvěma cukry, trehalózou a sacharózou. Směs se nechá pomalu vyschnout na filtru nebo membráně. Postupně vznikne sirup a nakonec vakcína zcela ztvrdne. Na povrchu vznikne pevný film, ale viry uvnitř zůstanou aktivní. Před použitím se vakcína jednoduše smíchá s vodou. Vědci takto zatím ze dvou různých virů připravili vakcíny, které v laboratoři vydržely po čtyři měsíce při teplotě 45 stupňů Celsia.
Autoři nové metody jsou přesvědčeni, že v praxi by při teplotě 37 stupňů mohly viry přečkat i rok. Vedoucí výzkumného týmu profesor Adrian Hill tvrdí, že si s kolegy záměrně vybral nepříliš odolné viry – s ostatními by podle něj měla být příprava „cukrových“ vakcín ještě jednodušší. Pokud se to potvrdí, může se v tropických oblastech výrazně zlevnit očkování proti nemocím, jako je dětská obrna, záškrt, tuberkulóza, černý kašel, spalničky a tetanus.
Nadváha nemusí být vždycky na škodu, alespoň u ptáků. Ti, kteří mají nějaký ten gram navíc, překvapivě doletí k cíli rychleji. Tvrdí to německo-italský tým ornitologů ve studii zveřejněné v online vydání časopisu Biology Letters.
Vědci na italském ostrově Ventotene odchytili deset normálních a deset tlustých pěnic slavíkových, které každoročně migrují ze střední a jižní Afriky na hnízdiště v Evropě. Vybavili je vysílačkami, aby mohli jejich putování sledovat. Zjistili, že devět z deseti obézních jedinců opustilo ostrov ještě ten večer, kdy dostali vysílačky. Ostatní se na místě zdrželi nejméně 40 hodin.
Podle ornitologů to znamená, že ptáci s bohatšími tukovými zásobami se nemusejí zdržovat doplňováním potravy, takže si cestou dopřávají méně přestávek a jejich odpočinek je kratší.
Maso smažené na plynovém vařiči může být škodlivější než na elektrickém sporáku, tvrdí vědci z Norské vědeckotechnologické univerzity v Trondheimu. Své zjištění zveřejnili v časopise Occupational and Environmental Medicine.
Vědci simulovali podmínky, jaké panují v běžné evropské restauraci. Patnáct minut připravovali čtyřistagramové steaky na dvou druzích sojového oleje a na margarínu s obsahem sojového, řepkového, kokosového a palmového oleje. Pak měřili obsah škodlivých látek ve výparech, které při pečení vznikly: karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) a mutagenních aldehydů. Zkoumali také celkový počet pevných částic, které během přípravy jídla vznikají. Zjistili, že nejvíce škodlivin se vytváří při úpravě jídla na plynovém vařiči – bez ohledu na použitý druh oleje. V 16 z celkových 17 steaků našli také stopy jedovatého naftalenu, nejvíce ho vznikalo v mase smaženém na margarínu na plynovém vařiči. Úprava masa na plynu také vede k většímu množství menších pevných částic (o rozměrech 40 až 60 nanometrů oproti 80 až 100 nanometrům na elektrickém sporáku). Menší částice jsou přitom škodlivější, protože se snáz dostávají do plicních sklípků.
Autoři dodávají, že žádná z detekovaných látek nepřekročila povolené množství. Přesto bychom se měli zamyslet nad tím, který způsob přípravy masa zvolíme.
A zvláštní pozornost si podle nich zaslouží kuchaři, kteří stojí u plotny celý den a škodlivé výpary, byť v relativně malých koncentracích, vdechují.
O autorovi| Eva Vlčková, redaktorka LN
