Proč děti, které v první třídě matematiku milovaly, k ní mají v páté třídě často odpor? Touhle otázkou vysvětluje Alena Vávrová, učitelka matematiky ze Základní školy Karla Čapka v Praze, důvody, které ji již před lety vedly k založení zájmového kroužku pro děti prvního stupně Matematický šikula.
Třeba proto, že zjistí, že jim matika nejde? Zní první, nejbanálnější odpověď, která člověka napadne. Učitelka Vávrová ji ale hned odmítá. „S matematikou je to stejné jako s hrou na klavír. Na začátku je potřeba trochu drilu, potom stavíte patro nad patrem.“ Matematika je totiž jako mnohopatrový dům, na rozdíl od jiných předmětů se ji děti učí postupně, v „patrech“. Když chybí ve škole na láčkovce nebo husity a stoprocentně se je nedoučí, pravděpodobně to až tak neovlivní jejich znalost ostnokožců nebo dynastie Jagellonců. Když si ale nedoplní třeba vytýkání před závorku, budou mít s další látkou problémy.
Většina úloh nemá jediné řešení Zakladatel a provozovatel Matematické pohotovosti (viz rámeček) a samozřejmě také učitel matematiky Petr Husar tvrdí, že oproti všem ostatním předmětům by matematiku už na prvním stupni měl vyučovat učitel-matematik. Aniž bychom se chtěli kohokoliv dotknout, zárodek problému lze hledat i ve skutečnosti, že učitelství prvního stupně volí jako obor často ti, pro které není matematika prioritou. Jsou to ale právě oni, kdo dětem nejdůležitější matematické základy poskytuje. Mohou pak touhu objevovat zamáznout hned na začátku.
„Často se stává, že vyučující, který je pro budoucnost matematického rozvoje žáka nejdůležitější, umí u každé úlohy sám stěží jen jeden postup a nápady dětí odráží slovy,nic si nevymýšlej, počítej to tak, jak jsme se učili‘. A přitom je matematika právě to,vymýšlení‘. Většina úloh má více správných cest k cíli a krása a půvab matematiky je právě v hledání těchto cest, v jejich rozmanitosti,“ shrnuje své krédo Husar.
Ke stejnému názoru došla i Alena Vránová. S hlubokou úctou ke všem učitelkám prvního stupně, jak sama říká, domluvila se s některými z nich na návštěvách matikáře v jejich hodinách. Právě proto, že od třetí do páté třídy získávají děti řadu důležitých matematických návyků, a právě tady je potřeba počtářskou vášeň rozdmýchat naplno. „Se současnými šesťáky jsem tak průběžně pracovala už od třetí třídy a když jsme se naplno potkali v polovině pětky, nebyl to žádný souboj s matematikou, spíše hra s čísly,“ říká učitelka.
Štěstí na učitelku matematiky měla i dnes desetiletá Klára. „Moje dcera počítání vždycky milovala, věděla jsem, že v matematice problémy asi nebudou. Naopak, zdálo se mi, že v první třídě postupují strašlivě pomalu,“ říká Klářina matka. „Zatímco děti známých počítali už do sta, ve třídě mé dcery se učili pořád do dvaceti. Učitelka nám ale vysvětlila, že v dětech potřebuje nejprve vypěstovat základní rutiny, něco jako pocit z čísla. Aby prostě pokaždé znovu nepočítali, kolik je tři a čtyři, ale věděli to. Hned. V matice byli v tu dobu jako třída o něco pozadu. Dnes děti pracují s dvoj- a trojcifernými čísly a já vidím, kolik práce jim naše učitelka ušetřila. Dodatečně jsem to ohromně ocenila.“ Zažít úspěch Proč je dnes matematika zavrhovaná popelka, děti k ní mají odpor a řada středních škol láká budoucí studenty právě na to, že u nich je jí málo? „Je to problém celé společnosti. Každou chvíli to čtu v nějakém rozhovoru - já jsem na matematiku nikdy moc nebyl. Přejmenujte matematiku na logiku a uvidíte, jak se zmenší okruh lidí, kteří se k něčemu takovému budou hlásit,“ tvrdí Vávrová.
Petr Husar provokativně navrhuje přejmenovat matematiku rovnou na myšlení. „Už vidím, jak všechny ty celebrity místo,ve škole mi nešla matematika‘ říkaj,ve škole mi nešlo myšlení, na to jsem byl fakt špatný‘,“ směje se.
Problém je ovšem hlavně s učiteli matematiky. Někteří z nich nedokážou probíranou látku dětem více přiblížit. Svůj obor znají dokonale, neumějí jej ale vysvětlit dětem. „Žáky obecně baví to, co jim jde. Je absolutní povinností učitele vést hodinu tak, aby úplně každý, i ten poslední pětkař v hodinách zažil okamžiky úspěchu. Úlohy na základní škole jsou v mnohých případech něco jako hádanky - a luštit hádanky většinu dětí baví,“ říká Husar. Matematiku na úrovni látky základní a střední školy je podle něj schopen zvládnout úplně každý. „Jde opravdu jen o motivaci, přístup, víru, radost z hledání. A občasný úspěch.“ Matematický šikula: kolektivní početní adrenalin V kroužku Matematických šikulů při ZŠ Karla Čapka zažívají děti matematické úspěchy pořád. Scházejí se jednou nebo dvakrát týdně v nedalekém počítačovém klubu Kapsa. Ti mladší, včetně prvňáků, hrají různé deskové hry, řeší příklady a skládají hlavolamy. Každý žák má svou kartu, na niž postupně zapisuje seznam těch, na jejichž řešení již přišel.
Záhada, kterou by dítě doma možná odložilo, se v kolektivu ostatních podobně zapálených luštitelů mění ve vítaný adrenalin. Pomáhat chodí i žáci vyšších ročníků, sami odchovanci Matematického šikuly. Pro ně už je připravena složitější matematika a také Technoplaneta, celostátní šifrovací hra pro pětičlenné týmy dětí z druhých stupňů základních škol (http://technoplaneta.cz).
Učitelka zavádí do her základní matematické pojmy, především ale nutí děti pořád logicky uvažovat. „To je problém, na který v matematice narážím, děti najednou jako by v hodině přestaly uvažovat logicky. Učili jsme se například poměry, použili příklad z praxe, tedy kolik kostek cukru je potřeba na oslazení litru a pěti litrů čaje, a ani výsledek dvacet kostek na litr děti nezarazil. Prostě to spočítali a hotovo.“
„V celém životě člověk řeší nějaké úkoly - a dobře splněný pracovní úkol znamená správný výsledek. Podle mne je tomu ve škole nejblíž právě matematika. Tady je to, z čeho vycházíme, teď přemýšlejme a tvořme. A tady pak máme výsledek,“ říká Petr Husar. Podle něj cílem matematiky není dospělý člověk, který si celý život pamatuje veškerou matematiku ze školy a vždy vše spočítá. Matematika rozvíjí logiku a logické myšlení, trénuje přemýšlení. A také „otevírá kreativitu“.
***
MATEMATICKÁ POHOTOVOST TO ZA VÁS NESPOČÍTÁ
Pro pražské žáky, kteří mají s matematikou problémy, potřebují připravit na písemku, dlouho chyběli, a teď se v látce ztrácí, nechápou předmět tak, jak jim ho vysvětluje učitel, něco prostě jen nedokážou sami spočítat, funguje již několik let třikrát týdně na Praze 5 Matematická pohotovost (www.matematickapohotovost.cz). Přijít sem můžete bez ohlášení, rozumnější však je domluvit se na doučování předem a specifikovat problémové okruhy. „Máme vždy období hluché, třeba po pololetí, a hodně bouřlivé, to v době, kdy se píší čtvrtletky a rozhoduje o známkách,“ říká zakladatel pohotovosti, učitel matematiky Petr Husar. To pak přijde i šest žáků najednou, což je tak maximum, jež jsou schopni čtyři lektoři, pečlivě vybraní studenti posledních ročníků nebo doktorandského studia pražské matematicko-fyzikální fakulty, zvládnout. Přicházejí sem ti, kteří opravdu potřebují akutně pomoci, ale i chroničtí pacienti, kteří si už zvykli a na pohotovost se pravidelně spoléhají. Ve zkouškovém období pak není výjimkou, že dorazí i rozklepaný student vysoké školy. A co je Podle Petra Husara nejčastějším kamenem úrazu? „Požadovaná látka je zřejmě průřezem všeho možného. Nejčastěji zřejmě různé typy rovnic, ale to je tím, že to je velmi častá látka jak na základní, tak i na střední škole. Často žák dopředu pošle své příklady mailem, my si je připravíme a pak společně projdeme. To je velmi efektivní.“
O autorovi| LENKA MARTINKOVÁ, Autorka je stálou spolupracovnicí přílohy Akademie LN
