ANALÝZA
PRAHA Má za sebou čtyři utkání, těžkou krizi i radost z prvního vítězství. Éra trenéra Petra Rady u fotbalové reprezentace začala komplikovaně, ale po středeční výhře nad Slovinskem si impulzivní kouč může poprvé oddechnout.
A po třech měsících ve funkci také bilancovat. „Vím, že naše hra není optimální, ale věřím, že se to určitě zlepší,“ říká odhodlaně. V jakém stavu je tedy národní tým po odchodu Karla Brücknera?
Styl hry. Když Rada začal po svém zvolení přemlouvat k návratu Kollera, zdálo se, že chce jít důsledně ve stopách svého předchůdce. A skutečně. Hra se příliš nezměnila, Rada jen místo Kollera vsadil na Baroše. Pouhé nakopávání míčů, ke kterému se hráči občas uchylují, však v tomto případě nemůže fungovat tak jako kdysi.
Výsledkem je stále kostrbatý projev bez dynamiky, zapálení a efektivity. Rada má nevýhodu, že po Brücknerovi zdědil spíše průměrný tým, který navíc srážejí absence klíčový hráčů. Ve všech podzimních zápasech vyběhla na hřiště vždy odlišná jedenáctka a hledání optimální sestavy bude pokračovat dál.
Rada si stejně jako Brückner oblíbil hru na pět záložníků, ale v posledních dvou zápasech od ní upustil. Nejde však o počátek nastávající revoluce uvnitř reprezentace -pro Radu to byla nutnost. Při absenci Rosického a spol. neměl prostě dost kvalitních záložníků.
Výběr hráčů. Na rozdíl od svého předchůdce Rada nerozděluje hráče na „oblíbené“ a „prašivé“. Dal šanci dvěma nováčkům z domácí ligy a slíbil, že se pojede podívat do Anglie na útočníka Bednáře. Od Brücknera byste se toho nedočkali. Ačkoliv mu někteří vyčítají, že opomíjí nejlepšího ligového střelce Necida, při výběru hráčů se Radovi nedá příliš vytknout. „Jsme malá země, nemáme tolik na výběr,“ tvrdí logicky. O moc lepší nominaci už skutečně poskládat nemůže.
Přesto by se měl alespoň pokusit najít schopného tvůrce hry, kterého zatím marně hledal uvnitř současného kádru. Jinak handicap nezmizí. Atmosféra v týmu. Díky svému věku a povaze má k hráčům blíž než Brückner, víc s nimi komunikuje, a přitom si umí zjednat respekt. Disciplína je výrazně přísnější než kdysi. Přitom se říkalo, že jako trenér bez větších úspěchů to bude mít v hvězdném týmu těžké.
Radovou slabinou však zůstává psychologie. Trpělivě omlouvá na veřejnosti rozmrzelého Baroše, ačkoliv i jemu by pomohlo, kdyby se hvězda Galatasaraye udobřila s novináři. Nedaří se mu také zvýšit psychickou odolnost hráčů. Jak je možné, že v přípravě proti Anglii dokáže jeho tým excelovat, a v úvodu kvalifikace pak selže?
Pokračování na straně 23
Dokončení ze strany 24
Trenérská koncepce. Největší slabina nového kouče. Ačkoliv sliboval, že k národnímu týmu přichází s vlastní vizí, Radovu koncepci nebo strategii nejlépe vystihuje jeho oblíbené heslo „nesnáším porážky“. Jak chce zlepšit hru svého týmu? „Věřím, že výhra hráčům vrátí ztracenou odvahu,“ říká například. To je málo. Kritika. Rada měl v Brücknerovi dobrého učitele. Jako jeden z mála sice dokázal v Polsku přiznat, že hra za moc nestála, ale běda, když to tvrdí někdo jiný. Od svého zvolení má pocit, že každý čeká na jeho zaváhání. Nelibě nese, když novináři spekulují o jeho taktice a zvlášť se ho dotýká kritika jiných trenérů. Měl by umět naslouchat jiným názorům. Co se Radovi povedlo? * výrazně zlepšil disciplínu hráčů * nebál se vsadit na neprověřeného Rajnocha a vyplatilo se mu to * zlepšil komunikaci s veřejností Co se mu naopak nepovedlo? * ani on nedokázal najít náhradu za Rosického a Matějovského * neměl povolávat útočníka Slepičku, který je z formy * nedaří se mu zlepšit psychickou odolnost hráčů
