NEW YORK Marisha Huntová za posledních pár týdnů výrazně zhubla. Kdysi by jí to snad udělalo radost, teď se ale na svou štíhlou, lépe řečeno vyzáblou postavu dívá v zrcadle svého skromného bytu v Harlemu s obavami. Za úbytkem váhy se totiž neskrývá cvičení nebo zdravější výživa, ale její současná ekonomická situace.
Matka tři dětí, kterou opustil manžel, není schopna splácet účty za nájem, elektřinu, vodu. Auto, kterým kdysi, jak nyní s rozpaky přiznává, jezdila na nákupy do jen pár bloků vzdáleného supermarketu, stojí před domem zaparkované na kdoví jak dlouhou dobu. Marisha je ráda, že je schopna alespoň kupovat jídlo. Pomáhají jí přitom tzv. potravinové lístky ve formě elektronické karty, běžné označované jako food stamps.
Jde o státní podporu, o kterou mohou zažádat Američané s nízkými příjmy. Marisha do této kategorie patří - měsíčně totiž nevydělává více než 1907 dolarů, což je nyní hranice minimálního zisku stanovená státem New York. Marishe tak do rozpočtu díky food stamps přibylo 408 dolarů. Sama by měla právo jen na 170 dolarů, má ale tři děti.
„Lístky mě teď bez přehánění drží nad vodou. Mohu tak ušetřit peníze například na splácení nájmu,“ říká Marisha, z jejíž tváře se nevytrácí ustaraný výraz. Není sama, kdo je dnes v Americe vděčný za potravinové lístky.
Podle statistiky úřadu s názvem Human Resources Administration je momentálně na food stamps odkázáno přes 30 milionů Američanů, tedy více než 10 procent populace Spojených států. Vláda Baracka Obamy navíc v rámci svého ozdravného programu, který dosáhl výšky 789 miliard dolarů, vyčlenila na food stamps dalších 16 miliard.
Zastánci lístků tvrdí, že tyto peníze rozpohybují americkou ekonomiku, protože lidem umožní platit nejrůznější účty, které by zůstávaly nesplacené kvůli potřebě koupit jídlo. Jiní tvrdí, že takový systém nepřiměje lidi hledat si práci, a spoléhat se tak na vlastní síly.
Jedním z kritiků podpor, jako jsou potravinové lístky, je Michael Bloomberg, starosta města New York (kde přitom food stamps pobírá na 1,3 milionu lidí). Bloomberg se snaží uchovat v platnosti předpis, který nezaměstnaným lidem, kteří jsou schopni pracovat, umožňuje lístky pobírat jen po tři měsíce v horizontu tří let.
„Město má dostatek programů, které takovému člověku umožní získat práci. Pokud ale dotyčný práci odmítá, musí být potrestán,“ řekl nedávno Bloomberg. Při svém projevu, v němž předestřel rozpočet pro New York City pro rok 2009, nicméně řekl, že počet lidí pobírajících food stamps vzrostl o 19 procent.
Marisha tvrdí, že se pokusí najít lépe placenou práci. „New York má bezpočet restaurací, kde se stále dají vydělat velké peníze. Lidé zatím stále nechávají velké spropitné.“ Tato černoška ve středních letech raději neposlouchá varování předních ekonomů, jakým je třeba John Tepper Marlin. Ten nedávno listu The New York Times řekl, že současná ekonomická krize je daleko závažnější než například recese ze 70. let minulého století. Marlin jako důvod uvádí fakt, že samotný stát New York má nyní schodek 14 miliard dolarů. Ekonom se proto domnívá, že stát, stejně jako město New York, zažijí tvrdé časy. „Očekávám větší fronty před samoobsluhami, lidé prostě přestanou jíst v restauracích, aby ušetřili,“ předpovídá například Marlin, což Marishe jen přidělává vrásky v obličeji.
Marlin se rovněž obává vzrůstající kriminality, protože podle něj zoufalí lidé „nebudou mít co ztratit“. Jiní ekonomové ale věří v „energický New York“. Například Carol O'Cleireacainová to stejnému listu vysvětila tak, že New York přitahuje mnoho talentovaných, ambiciózních lidí se smělými plány a neotřelými myšlenkami. „New York prostě není Elkhart, který je závislý na výrobě aut,“ odkázala na průmyslové město ve státě Indiana, který nedávno navštívil prezident Obama. Tam se nezaměstnanost vyšplhala už na 15 procent.
Marisha se jen modlí, aby se ekonomika zotavila dříve, než podobně tvrdě zasáhne i New York. Nedělá si přitom velké starosti s tím, že větší výdělek znamená i ztrátu potravinových lístků. Nemůže je dál čerpat, pokud překročí onu státem stanovenou hranici chudoby. Ostatně každých šest měsíců musí úřadu pro potravinové lístky předložit všechny účty, jež dokážou, že stále nevydělává dost, a má tak právo food stamps dostávat.
„Není to žádná legrace, lehce mohou zjistit, že vyděláváte a přitom stále využíváte lístky. Donutí vás všechno splatit nebo vás pošlou do vězení,“ tvrdí Marisha. „Já ale určitě chci pracovat, za ty lístky si toho totiž moc nepořídíte,“ tvrdí.
Faktem je, že při nákupu může zapomenout na maso či zeleninu. Za lístek rovněž nemůže pořídit teplé jídlo, alkohol, tabák či třeba zubní pastu. „Je to hrůza, zdražili i těstoviny, kdysi se daly koupit dva balíčky špaget za 90 centů, dnes jeden stojí dva dolary,“ postěžuje si, když ji doprovázím na nákupu. Marisha kontroluje snad každou cenovku a rozmýšlí si, co dát či nedat do košíku. I proto se tato čtyřicátnice nemůže dočkat, až bude zase vydělávat. Možná se těší i na to, až znovu přibere. Má totiž pocit, že být trochu při těle dnes znamená, že si žijete slušně.
***
„Kdysi se daly koupit dva balíčky špaget za 90 centů, dnes jeden stojí dva dolary.“
Kritici tvrdí, že systém nepřiměje lidi hledat si práci, a spoléhat se tak na sebe
O autorovi| Eduard Freisler, dopisovatel LN v USA
