Neděle. Večery původní tvorby pro Českou televizi bývají notně nevyrovnané. Někdy se to povede i v rámci jedné instance. Tentokrát ČT 1 nabídla dvojici filmů natočených podle scénářů Evžena Lišky. Úvodní Herbert v ringu v režii Otakára Marii Schmidta se stal záznamem zmnoženého zápasu titulního hrdiny: otec Herbert v ústavu pro sígry z rozvrácených rodin bojuje o duše svých svěřenců, o rozumnější podmínky v podivně vedené instituci a nakonec i o vlastní tělesnou schránku. Ocitne se totiž mezi provazy jednoho z boxerských utkání, které inscenuje tamní faktický vůdce, „šéfik“ Tošnar. K boxu se v podobně laděném příběhu upnul mimo jiné i dávný a oblíbený film Panu učiteli s láskou. Tehdy ani teď však nejde o rány vedle nebo pod pás. Scénář nevydírá; to spíš Martin Dejdar v roli „šéfika“ žužlá párátko trochu moc drsňácky a Naďa Urbánková coby alibistická ředitelka hraje ilustrativně do té míry, že „hru jeden na jednoho“ ukazuje hezky pěkně na palcích. V souboji vítězí představitel Herberta Jiří Havelka a herci v úlohách chovanců.
Omladé herce se mohl opřít i druhý z Liškou napsaných filmů, Daleko do Nashvillu. Tady by ale ani sebelepší výkony neměly co křísit: tenhle scénář měl zůstat v potratovém šuplíku. Historka o dvou klucích, kteří se v okouzlení Jackem Londonem a staršími kamarády vydají na cestu nákladním vlakem, má sice efektní kabát ušitý režisérem Tomášem Bařinou (adrenalinové scény za jízdy jsou natočené všechna čest), ale jinak tu všechny švy praskají pod tlakem naivismu mayovek, foglarovek a dalšího prepubertálního čtiva. Promluvy tuláka v epizodickém ztvárnění Jiřího Schmitzera o lupenech, retkách, fantomech dráhy a dalších archaismech zadělávaly na knedlíky nechtěného humoru, ale generace trempíků je možná ocenily. (Sluší se poznamenat, že sám Liška si druhého filmu cení daleko víc.)
Pátek. Podle diváckého hlasování na internetových filmových databázích ten večer stála nejvýš zoufalá akční nepodívaná Od kolébky do hrobu na Primě, v níž do sebe řežou takyraper DMX s pohasínající orientální hvězdou Jetem Li. Daleko slibnější podívanou v tu chvíli však nabízela Nova s pátým vydáním svého pásma Noc filmových nadějí, které pravidelně čerpá ze slibných studentských filmů.
Sobota. Klaustrofobie. Příslušný díl cyklu Zlatá šedesátá na ČT 2 se věnoval Janu Švankmajerovi -českému filmaři, který už od 60. let sahá do světové úrovně, ale byl za to v normalizačních dekádách třískán přes prsty. Normalizační bahýnko připomněla také dobová komedie Zítra to roztočíme, drahoušku...!. S vydýchaným vzduchem se ten večer potázaly i thrillery Poslední skaut, Vetřelec 3, Mission: Impossible 3 či Ponorka. Daleko největší ponorkou však bylo přenášení udílení výročních cen tuzemské Akademie populární hudby. Všichni jsme jen jikry v tomhle malém českomoravském rybníčku. Anděl s fujarou nás ochraňuj.
Čtvrtek. Televizní týden dopředu převálcovala utopie Brazil někdejšího člena komediální skupiny Monty Python Terryho Gilliama, uvedená kousek před koncem dne na ČT 2. Jeden z nejlepších filmů jednoho z nejpůvodnějších režisérů současnosti vlastně shrnul všechno zaznamenáníhodné, co bylo v televizi tenhle týden k vidění. Rok výroby? Jen o štych vedle 1984.
