Na to, aby vysvětlila „stvoření světa“, stačila Aleně Ježkové v úvodu jejího převyprávění řeckých bájí stránka a půl. Jde rovnou k věci: „Na počátku světa byl Chaos, zmatení živlů. Chaos vody a hlíny, ohně a vzduchu. V nekonečných tmách pluly cáry mlh a ohromné masy vod se přelévaly sem a tam, hnány nespoutanými poryvy vichrů...“ Zrodila se, jak víme, Gaia, bohyně Země, a Uranos, bůh Nebe... a tak dále. Kdo by chtěl téma porovnávat třeba s vydáním Mythologie Řekův a Římanův od Lea Františka Sasky z roku 1915, najde informace v podstatě totožné: „Na počátku byl chaos, tj. nesmírný zející prostor, potom povstala Gaia (Země), Tartaros (propast podzemní) a Eros (vše spojující láska), Gaia zrodila Urana (nebe), horstvo a Ponta (moře)...“ Stoleté vydání antické mytologie je ovšem mnohem podrobnější a jeho jazyk archaický. Není divu, že se dětem chce řecké báje vyprávět jazykem dnešním a bez historizujících oklik. Nic tu zjevně nechybí. Příběhy Promethea, Orfea a Eurydiky, Daidala a Ikara, Herakla i Argonautů a dalších se odvíjejí, jak je známe. Vyprávění oživují dialogy i fantazii probouzející ilustrace Michaely Kukovičov. A možná si je pak čtenáři (až povyrostou) budou chtít zopakovat v dospělejší podobě. Ono i tohle převyprávění je dost drsné, jak už tak báje bývají.
Marta Švagrová Řecké báje, napsala Alena Ježková, Albatros 2009, 180 str.
