PRAHA To, že některé instituce mají dlouhá léta stejné ředitele, nemusí mít pokaždé vysloveně negativní vliv, ale těžko si pod takovým vedením představit dynamický podnik, který se vyvíjí a reaguje na změny - a že jich za posledních dvacet let bylo víc než dost.
I odborné instituce potřebují pružné zacházení, funkčnost a efektivní vztah s uživateli.
V tuzemsku jde zejména u oborových institucí daleko nejvíc o klidné udržování status quo, který vyhovuje všem. Neskýtá sice závratné možnosti, ale vzhledem k nízkým platům v těchto podnicích sotva lze očekávat zvláštní agilitu. Ostatně i v zahraničí je situace často podobná.
Jeden z ředitelů, který je ve své funkci v podstatě od začátku polistopadové doby - šéf Národního filmového archivu Vladimír Opěla -na tom, že je ve funkci sedmnáct let, neshledává nic zvláštního.
O záměru ministra vyhlásit výběrové řízení nic nevěděl, ale soudí, že jeho zřizovatel má na to právo. On sám prý přesně ví, co by měl ředitel Národního filmového archivu splňovat. Michal Lukeš, ředitel Národního muzea, patří mezi mediálně známé osoby, svého času byl nejmladším ředitelem v Česku. Ve funkci je od roku 2002, takže i on „přesluhuje“.
K plánům ministra se nechtěl vyjádřit, i když připustil, že o nich ví. „Jako ředitel Národního muzea jsem s vedením ministerstva kultury v průběžné komunikaci. Pochopitelně se tato komunikace dotýká i zmiňovaných záležitostí. Omlouvám se, ale nepovažuji za vhodné ani za profesionální komentovat věc prostřednictvím médií,“ napsal.
