To, co bylo v podání Chrise Burdena myšleno jako ironie a kritika uměleckého provozu, brzo našlo cestu do světa normální reklamy. Když startovala značka oblečení Tommy Hilfiger, použila podobnou strategii. V jejích reklamách se tato doposud zcela neznámá značka objevovala v souvislosti se zavedenými módními společnostmi jako Calvin Klein nebo Hugo Boss. I když tak v reklamě dostávala slovo i konkurence, bralo se to jako drzé vyjádření sebevědomí značky Tommy Hilfiger. Tvrdila o sobě, že patří mezi nejlepší, což se jí nakonec podařilo prakticky dokázat.
Vzpomněl jsem si na to, když jsem nedávno na pěší zóně narazil na reklamní lightboxy Galerie Středočeského kraje (GASK). Na plakátech byla zkratka GASK napsána v jedné řadě se zavedenými muzejními zkratkami a jmény MoMA, Tate nebo MUMOK. Muzeu moderního umění v New Yorku je asi jedno, jestli někdo ve střední Evropě používá jeho jméno k vlastní reklamě. A podobně jako u Michelangela a Chrise Burdena je každému jasné, že se GASK a Tate nedají vzájemně porovnávat, což u košil Tommy Hilfiger a Calvin Klein přece jenom možné bylo. Jak tedy chápat podobnou reklamní strategii? Je to umělecký projekt? Nebo příliš velké sebevědomí regionální instituce, hlásící se do genealogie velkých jmen? S jistotou to poznáme za pár let; pak se ukáže, kam až sebevědomá galerie Středočeského kraje dokázala dorůst.
O autorovi| TOMÁŠ POSPISZYL, redaktor LN
