„Potom jsem pět let studoval v Praze na ČVUT obor ekonomika, organizace a řízení elektroenergetiky. Po úspěšném dokončení vysoké školy jsem pracoval v elektrárnách v severních Čechách, v elektrárnách Tušimice a Počerady jsem působil dohromady deset let, přesněji od roku 1964 do roku 1973,“ pokračuje.
A dodává: „Po těchto zkušenostech přímo ve výrobních podnicích jsem až do roku 1990 pracoval na ředitelství Českých energetických závodů (ČEZ). Moje poslední pracovní období v této společnosti začalo v roce 1990 a skončilo o devět let později. Bylo to velmi dynamické a náročné období a rád vzpomínám na mnoho svých vynikajících spolupracovníků. Vykonali obrovské dílo na poli české energetiky. Můj kontakt s energetikou však trvá doposud a děkuji všem, kteří mně to umožňují.“
Po tomto stručném shrnutí zhruba čtyřicetileté práce pro českou energetiku si dovolíme dodat pár důležitých detailů. Karas v roce 1978 získal titul kandidát technických věd na základě vědecké aspirantury v oboru výroba a rozvod elektřiny. O dvanáct let později přišlo klíčové období jeho profesního života, které ho proslavilo nejen doma, ale i v zahraničí. Od roku 1990 do ledna 1999 zastával post generálního ředitele ČEZ (místo získal po vyhraném výběrovém řízení) a od října 1992 byl i předsedou představenstva společnosti.
Z čela největší energetické firmy ve střední Evropě, kde stát zachovává nadále více než dvoutřetinovou většinu, musel odejít po nástupu jednobarevné menšinové sociálnědemokratické vlády Miloše Zemana (červenec 1998 až červenec 2002), kterou v rámci tzv. opoziční smlouvy tolerovala ODS vedená Václavem Klausem. Vláda v lednu 1999 kompletně vyměnila představenstvo i dozorčí radu podniku.
  |
Karas měl pověst mimořádně slušného a skromného člověka, pravděpodobně proto se nehodil do plánů vrcholným politikům opoziční smlouvy a jejich spojencům z finanční sféry, kteří – eufemisticky řečeno – podlehli volání divočiny a začali s majetkem společnosti ČEZ často ostudným způsobem experimentovat. Znásilňování podniku politiky a lobbisty trvalo zhruba deset let… Karas se po odchodu z podniku nějaký čas živil jako poradce v oblasti energetiky, ale v březnu 2000 byl zvolen prezidentem Svazu průmyslu a dopravy. Ve funkci vystřídal byznysmena Štěpána Popoviče (1945–2019).
„Jsem rád, že moji funkci přebírá právě Petr Karas, neboť je to člověk dobře vnímaný ekonomickou a průmyslovou veřejností a jeho velká dávka zkušeností a diplomacie bude pro svaz velkým přínosem,“ řekl Popovič, který začátkem devadesátých let stál při zrodu finanční skupiny PPF. Funkci prezidenta Svazu průmyslu a dopravy Karas zastával pouze rok. O svoje zkušenosti se také dělil i s posluchači VUT v Brně, kde na částečný úvazek přednáší ekonomiku energetiky.
„Úvahy o budoucnosti jádra nelze vytrhnout z kontextu úvah o budoucnosti energetiky jako celku. A budoucnost energetiky se patrně bude odvíjet od nějaké společenské dohody. Jsem přesvědčený, že v této společenské dohodě bude mít jaderná energetika své místo. Otevřenou otázkou pro mne je, co všechno se musí stát, aby taková dohoda vznikla,“ odpověděl Karas na otázku LN o současné debatě v Evropské unii ohledně budoucnosti využití atomové energie.
„Jsem 58 let šťastně ženatý. S manželkou Janou se dobře doplňujeme a společně zvládáme vše, co osud přináší. Měli jsme tři děti, syn v roce 1990 zemřel. Aktuálně tedy máme dvě dcery, dvě vnučky a jednoho pravnoučka. Mám v životě štěstí na dobré lidi a děkuji za to,“ dodává Petr Karas. Na otázku LN, čemu se hlavně věnuje v současnosti, konkrétně neodpověděl, pouze připojil část z básně Desiderata amerického právníka a básníka Maxe Ehrmanna (1872–1945) v překladu Václava Zouzalíka.
„Jděte tiše uprostřed toho ruchu a spěchu a pamatujte, jaký klid můžete najít v tichu. (…) Přijímejte vlídně moudrost stáří a důstojně nechte odcházet věci mládí. Pěstujte duchovní sílu, aby vás chránila v náhlém neštěstí. Ale netrapte se temnými představami. Mnoho obav se rodí z únavy a osamění. Vedle zdravé disciplíny, buďte k sobě vlídní. Jste dětmi vesmíru, ne méně než stromy a hvězdy; máte právo tu být. A ať je vám to zřejmé nebo ne, nepochybujte o tom, že se vesmír vyvíjí, jak by měl. Proto buďte v míru s Bohem, ať už si ho představujete jakkoli. A ať je vaše práce a touha jakákoli, v tom rušném zmatku života, udržujte klid ve své duši.“ |
V čem vidíte smysl života?
Dobrá otázka a vůbec není snadné najít vhodná slova pro odpověď. Ale zkusím to. Smysl života podle mého názoru je v životu samém. V dávání a přijímání. V hledání a nacházení. V poznávání a v Poznání.
Věříte v Boha?
Ano, věřím.
Věříte v posmrtný život duše člověka?
Třeba v novém těle? Věřím.
Co byste vzkázal mladé generaci?
Buďte Sebe Vědomí!
