Čeleď živočichů, do které se podle taxonomického systému zařazuje i člověk, si nestojí příliš dobře. Všechny druhy kromě jediného patří mezi ohrožené. A to především kvůli lidem.
Všichni primáti kromě člověka se potýkají se zmenšováním přirozeného prostředí, lovem a také se stávají předmětem podnikatelských aktivit: překupnictví a pytláctví.
Platí to i o jediném asijském zástupci podčeledě lidoopů, tedy orangutanovi. Tento „člověk z pralesa“, jak zní překlad jeho jména do češtiny, se dnes vyskytuje pouze na ostrovech Sumatra a Borneo.
Každému, kdo je trochu obeznámen se situací na místě, je jasné, že počty orangutanů klesají. Ale jak rychle se to děje, o tom přesvědčivé přímé důkazy stále nejsou.
Východiskem pro odhady populace orangutanů se stávají tedy modely založené na statistických odhadech z jednotlivých oblastí. Jejich přesnost je tedy stále předmětem debat a jakékoliv další informace jsou jedině vítané.
Nejnovějším střípkem v našem obraze o stavu orangutanů je nová studie zveřejněná v on-line vydání odborného časopisu PLOS Biology. Ta se zabývá zkoumáním genetické různorodosti populace orangutanů z jedné oblasti státu Sabah v malajské (severní) části ostrova Borneo. Vědci při ní použili v přírodě nasbírané vzorky DNA dvou set zvířat, například z chlupů nebo výkalů.
Použitá metoda sice neumožní určit současné stavy zvířat, ale pomůže zjistit, jestli populace klesá nebo stoupá a přibližně v jakém časovém období k tomu došlo. Výsledky jasně naznačují, že za výrazný pokles orangutanů nemůžou přirozené vlivy, jako je například nepříznivá změna podnebí či starší lovecké společnosti.
Pokles v populaci orangutanů nastal nejpozději před dvěma sty lety, a to je velmi konzervativní odhad. Mnohem pravděpodobněji pád orangutanů nabral rychlost v několika posledních desetiletích. A odhad poklesu populace? 95 procent.
Autoři studie, mezi které patří genetici z Toulouse a Cardiffu i zoologové z Malajsie, mají i dobrou zprávu: zatím je populace orangutanů životaschopná, i když ztratila mnoho z genetického bohatství. Ale pokud se něco nezmění, dlouho to nevydrží.
Všichni primáti kromě člověka se potýkají se zmenšováním přirozeného prostředí, lovem a také se stávají předmětem podnikatelských aktivit: překupnictví a pytláctví.
Platí to i o jediném asijském zástupci podčeledě lidoopů, tedy orangutanovi. Tento „člověk z pralesa“, jak zní překlad jeho jména do češtiny, se dnes vyskytuje pouze na ostrovech Sumatra a Borneo.
Každému, kdo je trochu obeznámen se situací na místě, je jasné, že počty orangutanů klesají. Ale jak rychle se to děje, o tom přesvědčivé přímé důkazy stále nejsou.
Východiskem pro odhady populace orangutanů se stávají tedy modely založené na statistických odhadech z jednotlivých oblastí. Jejich přesnost je tedy stále předmětem debat a jakékoliv další informace jsou jedině vítané.
Nejnovějším střípkem v našem obraze o stavu orangutanů je nová studie zveřejněná v on-line vydání odborného časopisu PLOS Biology. Ta se zabývá zkoumáním genetické různorodosti populace orangutanů z jedné oblasti státu Sabah v malajské (severní) části ostrova Borneo. Vědci při ní použili v přírodě nasbírané vzorky DNA dvou set zvířat, například z chlupů nebo výkalů.
Použitá metoda sice neumožní určit současné stavy zvířat, ale pomůže zjistit, jestli populace klesá nebo stoupá a přibližně v jakém časovém období k tomu došlo. Výsledky jasně naznačují, že za výrazný pokles orangutanů nemůžou přirozené vlivy, jako je například nepříznivá změna podnebí či starší lovecké společnosti.
Pokles v populaci orangutanů nastal nejpozději před dvěma sty lety, a to je velmi konzervativní odhad. Mnohem pravděpodobněji pád orangutanů nabral rychlost v několika posledních desetiletích. A odhad poklesu populace? 95 procent.
Autoři studie, mezi které patří genetici z Toulouse a Cardiffu i zoologové z Malajsie, mají i dobrou zprávu: zatím je populace orangutanů životaschopná, i když ztratila mnoho z genetického bohatství. Ale pokud se něco nezmění, dlouho to nevydrží.
