V únoru 2006 zahlédli vědci v pralesní rezervaci v Ugandě netypický střet mezi místními šimpanzi. Šest samic – pět z nich s vlastními mláďaty – se vrhlo na jednu cizí šimpanzici s týdenním mládětem. Napadená krvácela a úzkostně řvala. Když ji pronásledovatelky dohnaly, cizí samice se skrčila, aby chránila své mládě. Útočící samice ji bily, až jí mládě vyrvaly. Napadená samice na to zmizela v lese.
Uchvácené mládě nejprve držela nejvýše postavená samice. Pak se ho zmocnila jiná a zabila ho kousnutími do hlavy a krku. Celé to pozorovali tři dospělí samci, kteří se snažili zastrašit útočící samice demonstrací síly. Nejstarší samec se marně pokoušel samice oddělit od napadené. Další samec zase zaútočil po vraždě mláděte na jeho vražedkyni a udeřil ji do tváře, a „stařec“ ji začal honit. Mrtvolku šimpanzi nesnědli.
Tento krutý výjev jako vytržený ze „Srdce temnoty“ popsala v časopise Current Biology skupina biologů: Simon Townsend, Katie Slocombeová a Klaus Zuberbühler z univerzity ve skotském St. Andrews a Melissa Thompsonová z Harvardovy univerzity. Řadu let sledují sonsoskou tlupu (podle tamní řeky) dlouhosrstých šimpanzů východních (poddruh Pan troglodytes schweinfurthii) v rezervaci Budongo Forest v Ugandě.
K násilí na mláďatech došlo v sonsoské tlupě již v březnu 2004. Tehdy se badatelé ocitli na scéně až po události samé. Našli mrtvolku šimpanzete s kousanci na hlavě, která nenesla stopy kanibalismu. Testy ukázaly, že jeho matkou nebyla místní šimpanzice. Nedaleko od místa nálezu se také potulovala cizí samice. To není nic zvláštního, protože u tohoto druhu odcházejí z rodné tlupy právě mladé samice. Ale pozorovaná šimpanzice byla zraněná.
Konečně v červenci 2006 badatelé nalezli uprostřed teritoria sonsoské tlupy čerstvé zbytky tělíčka mláděte jiné šimpanzí novousedlice. Všichni samci z tlupy se v inkriminované době zdržovali zcela jinde. Prováděli „ostrahu hranice“ – hlídkovali na hranici území tlupy, aby zabránili průniku cizích samců. Pachatelkami tudíž opět zjevně byly místní samice.
Podle Townsenda i Martina Mullera z Bostonské univerzity, dalšího terénního badatele šimpanzů a komentátora v Current Biology, je budongské „vraždění neviňátek“ skupinovou agresí místních samic vůči cizím nebo nedávným přistěhovalkyním.
Ekologické tlaky
Příčina infanticidy? Šimpanzice mívají na teritoriu, kde sbírají plody a další potravu, jakási monopolní pásma. Je-li samic příliš mnoho, sežene každá méně potravy.
Právě tohle se stalo sonsoské tlupě. V letech 1996 až 2006 počet jejích členů stoupl ze 42 na 75. Jen od roku 2001 přišlo 13 cizích dospělých samic. Původně na jednoho dospělého samce připadala jedna samice, nyní tři. Samcům to vyhovuje. Samicím nikoli, neboť čelí potravní konkurenci. Současný počet dospělých samců totiž nedovoluje, aby tlupě vybojovali a udrželi větší teritorium.
Cizí mláďata svého druhu zabíjejí obvykle samci. U zabitých šimpanzat také většinou jde o děti cizích samců, vetřelců na teritorium místní tlupy. Místní samci bývají agresivní, ale ne vůči mláďatům. Míra agrese mezi místními šimpanzicemi je nízká. Dosud jediné známé případy (tři) zabití šimpanzat místními samicemi zaznamenala v letech 1975–76 Jane Goodallová v tanzanské rezervaci Gombe.
Pachatelkami byly vražedný tandem matka-dcera. Zkusily to ještě nejméně dvakrát. Jednou jim v tom „nevědecky“ zabránila Goodallová, jednou samec, k němuž se ohrožená samice uchýlila. Dcera měla vskutku kruté šimpanzí dětství, matka ji zanedbávala. Proto se jejich chování vysvětlovalo psychickou úchylkou.
Jenže ugandské případy naznačují, že dcera si možná takhle pomocí dříve krkavčí matky vybojovávala přístup ke zdrojům potravy v pralese. Patrně jim šlo i o bílkoviny, neboť zabitá mláďata sežraly. Co se agresivního chování týče, jsou tedy šimpanzí samice zcela zjevně emancipované.
