Nejprve NASA musela o svou misi nazvanou New Horizons tvrdě bojovat s rozpočtovými výbory. Když se vedení mise podařilo zákonodárce přesvědčit, vyskytla se řada dalších komplikací.
Přídavné motory startovací rakety poškodil hurikán Wilma, pak muselo být odpočítávání odloženo kvůli podezření na protržení palivových nádrží. Start se přitom musel uskutečnit v krátkém časovém úseku, kdy byly Země, Jupiter (gravitační „prak“ pro sondu) a Pluto (cíl mise) v dobré konstelaci.
V plánovaný den startu bylo ale špatné počasí a během dalšího termínu došlo k výpadku proudu v řídícím středisku. Start tedy nakonec proběhl až 19. ledna 2006. Když se New Horizons dostala do kosmu, dočkala se rány do zad. Její cíl, Pluto, se z plnokrevné planety proměnil v „trpaslíka“ mezi ostatními členy této třídy vesmírných těles.
| New Horizons šlape na plyn |
|
Na dlouhé a nejrychlejší cestě k Plutu a dál mezi meteority a planetky Kuiperova pásu sonda New Horizons (Nové obzory) mírně „kličkuje“ Sluneční soustavou, aby se „urychlila“ využitím gravitační síly Jupiteru. |
K Měsíci se sonda dostala za devět hodin (Apollo 13 za tři dny). Další rychlostní rekordy bude trhat po průletu okolo Jupitera. Ten sice mírně změní její směr, ale během něho má sonda získat ještě několik rychlostních kilometrů za sekundu „navíc“ (na 21 km/s).
Využití gravitace Jupiteru jí umožní ušetřit vlastní palivo na průzkum Pluta a dalších těles. Od Jupiteru by se měla vzdálit s 25 kilogramy paliva na palubě, přičemž na startu činila zásoba 77 kilogramů.
Sonda cestou nezahálí. Přiblížení k Jupiteru je vhodná příležitost ke kalibraci a zkoušce přístrojů, které budou cestou k Plutu dlouho odpočívat. Navíc je New Horizons u Jupitera velmi osamělá, několik dalších let k němu jiná sonda nepoletí.
První podrobnější snímky také odhalily, že u Jupitera má sonda (pro ni dost netypicky) štěstí na „počasí“. Severozápadně od oblasti bouří známé jako „rudá skvrna“ se objevila plocha s malým výskytem oblačnosti, která by měla poskytnout vzácný pohled do nitra atmosféry Jupitera. Tedy jen pokud vydrží příznivé podmínky do chvíle, než se sonda k planetě ještě přiblíží.
Vědci se těší i na průlet New Horizons „magnetickým ohonem“ Jupitera. Ten obsahuje sírové a kyslíkové ionty pocházející z Io, měsíce Jupiteru. Tyto elektricky nabité částice se uvíznou v magnetickém poli planety, dokud je „neodfoukne“ sluneční vítr. Vzniká tak „ohon“ dlouhý desítky milionů kilometrů, sahající prakticky až na oběžnou dráhu Saturnu. Z vědeckého hlediska jde o neznámou oblast, ve které se ještě nikdy žádná sonda nepohybovala.
