Máte minutu. Během ní se snažte potkat co nejvíce lidí a na každého se usmějte a pozdravte se navzájem, dává úkol moderátorka na pódiu.
V hale s více než dvěma stovkami studentů a učitelů z patnácti zemí to opravdu není velký problém. Jsme na zahajovacím setkání projektu ACES (Academy of Central European Schools, tedy Akademie středoevropských škol) v Sarajevu.
Jakou vůni cítíte? Musíte se dohodnout v rámci týmu.
Týmy z různých států tady začnou spolupracovat na projektech spojených s dobrovolnictvím. Díky takovému setkání by měla vzít za své představa „o špinavých Rumunech, nebezpečných Albáncích či líných Černohorcích“ zakořeněná v některých z nás. A navíc – vše se odehrává v angličtině, takže žáci od 12 do 17 let, pro které je projekt určen, a mnohdy i učitelé ztratí ostych komunikovat v cizím jazyce.
Při hře označované bazar se ve dvojících diskutovalo třeba i o citlivých tématech
Výlet za Drákulou
„Loni jsme spolupracovali s Chorvaty,“ vzpomíná čtrnáctiletá Maria Cruceatová ze základní školy v rumunském městečku Rasinari. Do Chorvatska sice nejeli, ale prý jí to nevadilo. „Když přijeli Chorvati k nám, vydali jsme se s nimi za Drákulou, což se mi moc líbilo,“ pochvaluje si Maria.
Ve volném čase školáci, a často i učitelé třeba malovali na trička
Ještě více ji ale nadchla Praha, kde se konalo minulé velké setkání účastníků projektu ACES. „Je to nejhezčí město,“ myslí si o české metropoli Maria. Letos bude její škola spolupracovat s Bulharskem a návštěva má být tentokrát vzájemná.
