Někdejší bubeník skupiny Beatles Ringo Starr netočil svou novou desku Y Not (Proč ne) pro peníze, a už vůbec ne pro slávu. Aproto ani my ji nemusíme poslouchat s nějakými zvláštními nároky. Naopak, budeme-li ji brát čistě jako příjemnou zábavu, o to víc nás překvapí a potěší.
Už po prvním pohledu do bookletu se nabízí několik recenzentských klišé, a sice, že Ringo zvládl natáčení „s trochou pomoci od svých přátel“ a dlouhá řada hudebních hostů připomíná „Who Is Who ve světové pop music“. Skutečně, jestli tento nesestřelitelný čertík z rokenrolové krabičky něco doopravdy ovládá, pak je to umění obklopit se těmi nejspolehlivějšími z nejspolehlivějších. Počínaje kytaristou Joem Walshem (veteránem z kapel James Gang, Barnstorm a Eagles) a pianistou Benmontem Tenchem z Heartbreakers Toma Pettyho konče.
Snově se pohupující song Ti, kdo si zvykli na Ringův poněkud nejistý zpěv, budou asi udiveni, jak dobře se zhostil většiny vokálních partů. Patrné je to už ve druhé písničce Peace Dream, v níž mu dělají křoví písničkář Ben Harper a slovutný bluesrockový klávesista Edgar Winter (ano, ten, co se před svým koncertem v Řevnicích u Prahy ptal, kolik stojí Karlštejn). Snově se pohupující Peace Dream by se jistě líbil Johnu Lennonovi, vždyť je napsaný přesně v jeho duchu.
Styl starých dobrých Beatles zjevně nejde jen tak zapomenout, a proč také, když právě nostalgie patří k hlavním tématům Starrovy novinky. Sem tam se ozve i doba postbeatlovská, v níž George Harrison svým specifickým soundem prohluboval mělkost osmdesátých let. A definitivní důkaz – alespoň dočasného – návratu bývalých časů přináší Paul McCartney, jenž si právě v oné lennonovské skladbě zahrál na baskytaru a v jiné zase přispěl rafinovaně opožděným druhým hlasem.
Písničky na tělo Kromě Ringova velmi slušného zpěvu a plejády prvotřídních „sidemanů“ se CD Y Not pyšní i kvalitní sestavou autorů, kteří Starrovi pomohli otextovat jeho – docela zajímavé – melodie. Najdeme mezi nimi i takové veličiny jako Van Dyke Parkse, jenž textoval původní verzi kultovního projektu Briana Wilsona Smile, nebo Glena Ballarda, producenta a spolutvůrce průlomového alba zpěvačky Alanis Morissette Jagged Little Pill. Veškeré písničky jsou Ringovi napsané na tělo, takže nemá nejmenší problém se s nimi ztotožnit.
Příliš mnoho krásek najednou A protože je to on a nikdo jiný, nemají naopak posluchači potíže s různými větičkami, které by z jiných úst zněly dost lacině – třeba „čas nečeká na nikoho a nikdo nečeká na čas“ v písni Time. Mimochodem, zrovna u téhle skladby člověk zapochybuje, zda si Ringo Starr vybíral lidi do kapely jen podle hudebních kvalit. Když se totiž na jedné desce sejde tolik krásek, byť nadaných, je to až podezřelé.
Ale charismatické dámy Cindy Gomezová (zpěvačka s kolumbijskou krví v žilách) a Ann Marie Calhounová (houslistka čínského původu) si svou pozici dokážou obhájit, stejně jako indická diva Tina Sugandh, jejíž exotická technika zpěvu a hry na tabla zdobí titulní píseň Y Not. Orientální rytmy Ringovi pomáhají, aby se vymanil z bigbítové škatulky, nakonec však stejně musí přijít hudba, kterou sál s mateřským mlékem. A proto album končí pulzujícím duetem se stále lepší Joss Stoneovou, do jejíhož nakřáplého soulování bubeník neomaleně vstupuje lascivním dotazem: „Kdo je tvůj taťka? Tak řekni, kdo je tvůj taťka?“
Ringo Starr: Y Not
Universal Music 2010
lidovky.cz
Xxxxxx najdete na www.lidovky.cz/
