„V rozpočtu máme už od roku 2012 určeno sto milionů ročně na multiplex (síť – pozn. red.) T-DAB,“ přiblížil Medek těsně před svým zvolením. T-DAB je jeden z vysílacích standardů, v němž rozhlas už digitální vysílání testoval. Podle Medka ale není ideální rozšířit digitální síť hned po celé republice. „Už v roce 2012 platit souběžný multiplex s analogovým vysíláním je v této situaci pro Český rozhlas vysoký komfort,“ míní.
Pro to, aby si udržel vůdčí postavení v oblasti digitalizace, bude prý rozhlasu stačit do poloviny příštího desetiletí pokrýt tři velká města. Šíření signálu pro každé z nich přitom přijde údajně zhruba na pět milionů korun. „Dokážu si představit, že experimentálně trvale začneme v Praze, Brně, Ostravě – a jsme na patnácti milionech korun. Jestliže od roku 2012 do roku 2015 ze sto milionů (ročně – pozn. red.) uděláme patnáct milionů, ušetříme 340 milionů korun,“ počítá Medek.
Utlumení digitalizace souvisí s jeho plánem ušetřit do roku 2015, kdy mu končí šestileté funkční období, na provozu celého podniku miliardu korun. Zbrzdění digitálního vysílání tak má rozhlasu uspořit třetinu kýžené částky.
Zatím v televizních sítích Ředitel Medek se zatím kloní k tomu dál šířit digitální vysílání v síti s Českou televizí, běžící od října 2005. Rozhlas to podle Medka stojí 26 milionů ročně. A prý je to zatím ideální cesta. „Rádio si na televizi překvapivě pouští až šedesát procent lidí, zejména starších,“ tvrdí Medek s odkazem na své poznatky praxe BBC či výsledky průzkumů v Česku. „Je to pro ně pohodlné, umějí to najít,“ zamýšlí se.
Vedle čtyř programů ČT ve společné síti Český rozhlas šíří mimo jiné své tři stanice, určené právě pro digitální sítě – zpravodajské Rádio Česko, hudební D-Dur a populárněnaučné Leonardo.
Televizní sítě by v krajním případě byly levnější alternativou také pro vysílání rozhlasu na analogové dlouhé vlně. Provoz takového vysílání přijde rozhlas na 20 milionů ročně, a Richard Medek by na dlouhou vlnu „sahal jako poslední“. Ta má hodně posluchačů hlavně na Slovensku. Medek proto uvažuje: „Pokud by se naskytla ve slovenském veřejnoprávním multiplexu možnost šířit některou z našich stanic, mám na mysli Radiožurnál, v určité krizové situaci by to mohla být do značné míry náhrada za dlouhou vlnu, pokud bychom usoudili, že to je cesta, jak ušetřit.“
Ze soukromých rádií zatím svou ryze digitální stanici nespustilo žádné. Neexistuje tu ještě ani samostatná digitální síť pro rádia. Vypsat tendr na provozovatele první z nich, testovací, se telekomunikační úřad teprve chystá.
Experiment by přitom mohl svést dohromady jak veřejnoprávní rozhlas, tak velké komerční hráče, třeba koncern Lagardere, jemuž patří Evropa 2 či Frekvence 1. „Naše společnost bude mít zájem účastnit se vysílání v digitální experimentální síti, a to ve spolupráci se silným partnerem,“ sdělila LN mluvčí koncernu Radka Pilzová.
„Silným partnerem“ by v tomto případě mohly být třeba České Radiokomunikace, dominantní operátor vysílání. Ty by také rády brzy spustily dlouhodobější experiment, jak LN nedávno řekl jejich manažer Kamil Levinský. Podle něj by to totiž pomohlo novou technologii rozšířit. „Pokud se v Praze bude vysílat rok dva, třeba smíšená síť Českého rozhlasu a komerčních stanic, distributoři sem hned přesměrují nové přijímače, prodejci aut je začnou montovat do vozů,“ čeká Levinský.
