Krize staví rozežraný český stát do situace, kterou neumí řešit - a Petr Nečas to maskuje
Tolik kritizovaný či vysmívaný globální kapitalismus ukazuje jednu ze svých nejsvětlejších stránek - odhaluje limity věrohodnosti státních orgánů a institucí
České politické strany zatím pojímají předvolební ekonomická témata jako absurdní drama v kulisách černého divadla. V čase znatelného hospodářského zpomalení nepřehlédnutelně lavírují mezi neochotou a neschopností nabídnout reformní ekonomický program a povětšinou se věnují intenzivnímu mlžení.
Zatím posledním výstřelem z pravé strany politického spektra je Petrem Nečasem prezentovaný návrh ODS na „dlouhý“ rozpočet. Pokusme se věřit, že tato netradiční myšlenka není předzvěstí jejího volebního programu. Pokud by byla, pak si občanští demokraté nemají s mistry přerozdělování z Lidového domu co vyčítat.
Janota jako hromosvod Rozpočet na rok a půl platný od léta příštího roku je jen snahou získat čas a nabídnout aspoň nějaké odůvodnění pro další odklad. Jde totiž o čistě technickou, a navíc zbytečně komplikovanou záležitost, jež má na nějakou dobu přehlušit hlasy upozorňující na neexistenci koherentního a promyšleného ekonomického programu.
Již pár týdnů poletuje vzduchem termín „Janotův rozpočet“, který si každá politická strana naplnila vlastním obsahem a již avizuje, zda a za jakých podmínek pro něj bude hlasovat. To vše přesto, že jeho přesná podoba dosud vůbec neexistuje a jednotlivé komentované verze se poměrně významně liší.
Ministr Janota tak plní historickou úlohu univerzálního hromosvodu.
To by politicky nahlíženo nebyla v čase krize hloupá strategie, kdyby bylo zřetelné, kam ukazuje směrovka našich veřejných financí.
A to zatím rozhodně není ke světlým zítřkům.
Návrh ODS jde - stejně jako třinácté důchody, dotace na dojíždění do zaměstnání atd. - přesně v duchu opatření z předchozích let, která pomíjela klíčové problémy na příjmové i výdajové straně státního rozpočtu. Za jeho zveřejněním zřejmě stála pouze potřeba s něčím přijít a zaplnit tak mediální prostor, protože jinak neříká zhola nic. Nebo přesněji nás upozorňuje, že jeho tvůrci nemají co říct. A jako vždy doufají, že vše opět vyšumí do ztracena. To je však podle všeho velký omyl.
Tím, co je na zcela bezobsažném dlouhém rozpočtu nejpřínosnější, budou reakce ostatních politických stran. Nečasův návrh nabízí bezpočet příležitostí jej naprosto a bezpracně rozcupovat, což se za normálních okolností před volbami vždy hodí. Pokud se tak nestane, bude to proto, že v zásadě je i pro ostatní systémové politické strany něco podobného velmi výhodné. Je to cesta, jak odkládat vyložení karet a soustředit síly na absurdní marginálie, z nichž lze učinit téma předvolebního klání a povolebního vyjednávání.
Operuje se zde se státním rozpočtem, ať již v klasické či prodloužené podobě. Je bohužel smutnou skutečností, že to, co je napsáno ve státním rozpočtu, je vzhledem k charakteru rozpočtových pravidel prakticky jedno. Navykli jsme si, že český stát ve stále rostoucí míře masivně porušuje své vlastní zákony, z nichž ten o státním rozpočtu patří k vůbec nejdůležitějším. Koníčkem předchůdců Miroslava Kalouska bylo soustavné porušování schválených výdajových rámců, což generovalo dobře známé deficity v době enormního ekonomického růstu.
Krize tak postavila rozežraný český stát do situace, kterou neumí řešit - doléhají na něj zákony globálního trhu, které prostě dodržovat musí, už jen proto, že s nimi není schopen v reálném čase cokoliv dělat. Tolik kritizovaný či vysmívaný globální kapitalismus tak ukazuje jednu ze svých nejsvětlejších stránek - odhaluje limity věrohodnosti státních orgánů a institucí. Českým daňovým poplatníkům či firmám působícím na našem území může stát nařídit, aby díry v jeho hospodaření zatáhli (v tom bude spočívat drtivá většina tzv. reformních návrhů). Globalizovaný kapitál se ale něčemu takovému jenom vysměje a není pro něj závažnějším problémem odejít jinam. Vždyť voliči to nežádají Proč by si ale politici v předvolební kampani vedené na půdorysu hospodářské krize vlastně měli počínat jinak? Voliči jsou evidentně smíření s tím, že před volbami se zamlčuje to, co nutně musí přijít. Daňoví poplatníci bez větších problémů akceptují navýšení nejrůznějších odvodů, aniž by po svých volených zástupcích vyžadovali striktní dodržování pravidel nakládání s vybranými prostředky. I ve sféře politického rozhodování má své místo poptávka a nabídka. Jestliže veřejnost razantně neprojeví poptávku po jiném přístupu, nikdo z politiků ji nebude mít důvod nabízet.
O autorovi| Ladislav Tajovský pedagog VŠE v Praze e-mail: hyvrys@post.cz
