Vynález bratranců Veverkových se jmenuje ve třech jazycích stejně
Některé vynálezy přežijí dodnes, jiné, zastíněny dalšími, vymizí, přestože ve své době přinesly významný pokrok a prospěly spoustě lidí. Mezi tyto ztracence patří ruchadlo.
Od chvíle, kdy starověký člověk zjistil, že zkypřená půda dává vyšší úrodu, pokoušel se ji všelijak rozrušovat. Napřed ručně špičatými větvemi, posléze háky tažených zvířaty nebo otroky.
Co takový hák či posléze rádlo (rydlo) s větším či menším podílem kovu dokázaly na poli? Půdu kypřily v malé šířce a jen na povrchu, což napomáhalo vzcházení netoliko plodin, nýbrž i plevelů.
První pokusy o účinné technické úpravy háku spadají do počátku 19. století. Ve Velké Británii vespod háku připevnili dřevěnou desku, která půdu nejen kypřila a rozhrnovala, ale i odsunovala stranou. Později ji nahradila deska kovová, která časem dostala mírný šroubový tvar, takže poprvé v dějinách vznikla po orání skutečně brázda. Až konečně ve dvacátých letech 19. století nastal průlom. V Čechách.
Rolník a chalupník František Veverka (3. března 1799 - 12. února 1849) byl očima sousedů „samotář mysli hloubavé, bedlivě si všímající okolí, ustavičně přemýšlející, jak by práci usnadnil a dosavadní nářadí zlepšil“.
Myšlenka na pluh ho prý napadla při práci s hoblíkem.
Plužní radlici natáčel a formoval tak dlouho, až někdy těsně před rokem 1827 uspěl. Podle jeho návrhu pak Františkův bratranec kovář Václav Veverka (10. prosince 1790 - 23. února 1849) radlici vykoval. A tento tvar se v zásadě používá dodnes.
Sousedé nestačili žasnout, jak nové oradlo brázdu hezky ukrajuje, odsunuje vyoranou hlínu stranou a ještě ji převrací a přitom drobí. Na povrch se tak dostávala spodní nevyčerpaná vrstva půdy, která překryla původní povrchovou i s plevelem. A pokud se předtím na pole rozházel hnůj, nástroj ho zahrnul do hloubky.
Tehdy prý vynálezce spokojeně poznamenal, jak ten nový stroj zemi pěkně ruchá...
Abyl tu takříkajíc obchodní název (sousedé mu ovšem dál říkali „veverče“). Ruchadlo brzy vytlačilo nejen původní české háky, ale i všechny druhy cizích pluhů. O jeho rozšíření mimo českou kotlinu asi nejlépe svědčí fakt, že se v zahraniční odborné literatuře udržel český název - Němci, Angličané i Francouzi novému pluhu říkali der - the -le ruchadlo.
František, spokojený s tím, že lidem ulehčil těžkou práci, ani nepomyslel na nějaké patentování vynálezu. Nakonec zchudl, musel prodat rodinnou chalupu a přesídlit do mnohem menší vsi Břehy u Přelouče. Tam mu zemřela manželka, kterou měl velmi rád, chaloupka vyhořela, zbytek rodiny stíhala nemoc za nemocí. Nechci malovat čerta na zeď, ale smrt v roce 1849 tak podle tehdejších manýr mohla být vlastně vysvobozením. A Václav? Ten podle soudobých pramenů „nezištný, dobrý, pohodlný čestný člověk, který robil, co sám stačil“, sice celý zbytek života pilně vyráběl ruchadla, ale nikdy na tom nezbohatl. Zemřel jedenáct dní po Františkovi.
Na jejich ruchadle bohatli jiní. V tomto punktu se svět nezměnil dodnes.
