Víme, že se z akvária může stát rybí polévka. Ale může se z rybí polévky stát akvárium? Této otázce stojí nyní východní Evropa tváří v tvář. Všeobecně je konstatováno selhání komunismu, což nám poprvé dovoluje vážně uvažovat o desovětizaci celé oblasti a o přechodu k demokracii a k tržnímu hospodářství.
Ještě však existují omezení, ba i vážné hrozby. Kromě striktně politických stojí demokracii v cestě i některé překážky ekonomické.
Za prvé: Můžete zavádět svobodný trh a soukromé podnikání do kolabující ekonomiky? Tržní hospodářství je důležitá, ač ne dostačující podmínka přechodu k demokracii. V případě úspěšných demokratizací ve Španělsku, Latinské Americe a Jižní Koreji ovšem odstraněné diktátorské režimy nezničily sám základ tržního hospodářství. To se o sovětském bloku říci nedá. A tady spočívá ústřední problém, jak udělat z rybí polévky rybu.
Za druhé: Dokážete si představit polodemokracii vybudovanou na ekonomické katastrofě? Ve Španělsku nastal přechod k demokracii po desetiletí hospodářské prosperity. V Polsku a Maďarsku má nastat po desetiletí hospodářského rozpadu. Je pravda, že právě tento rozpad politickou změnu umožnil, ale může se projevit i jako její hlavní překážka. Sklouznutí k demokracii a rozpadu přináší mnoho velkých rizik. Jedním z nich je, že ústup strany bude jen polovičatý, že se komunisté budou ukrývat za legitimitu opozice; provedou to tak, že učiní opozici spoluodpovědnou za stav země dřív, než jí poskytnou šanci provádět svou vlastní politiku.
Poslední hrozbou přechodu k demokracii je nacionalismus. Návrat demokracie začíná s návratem historie. Nakolik leží budoucnost Východoevropanů na jejich minulosti? Jejich dějiny nabízí nejméně tři modely průběhu, jímž se reforma pravděpodobně bude ubírat.
Nejvíc se nabízí návrat k omezené koalici, jež by se podobala vzoru z let 1945-47: komunisté by si podrželi kontrolu nad armádou, policií a zahraniční politikou, ale mohli by nechat ostatní strany, aby restaurovaly tržní hospodářství a právní stát.
Druhý scénář předkládá návrat meziválečného modelu nacionálních a poloautoritativních autarkií, které do zbytku Evropy vyvážejí své gastarbeitery a své vzájemné rozmíšky.
Třetí model nabízí „pohabsburštění“ sovětské říše podle rakouskouherského vyrovnání z roku 1867. Nějaké takové vyrovnání mezi Sověty a přirozenými představiteli národů středovýchodní Evropy je jediným způsobem, jak by snad přijali omezení své suverenity.
Revolver Revue, vybráno z aktualizovaného vydání knihy Jiná Evropa
