Festival láká i nádhernými místy konání, většinou pod širým nebem, které se však poslední dobou chová až nevyzpytatelně bláznivě a napíná nervy pořadatelů i publika.
Slavnostní recitál Renée Fleming, která dokonce letošnímu ročníku festivalu propůjčila svoji tvář, se 18. července nakonec uskutečnil podle plánu v Pivovarské zahradě - také díky americké sopranistce, která, nadšena kouzlem starobylého Krumlova, srdnatě prohlásila, že „bude zpívat za každého počasí“, aby pak s nadhledem v modelové dekoltované róbě okomentovala rozdíl mezi „chilly“ počasím a „warm“ atmosférou, kterou cítila z publika. Výkon sympatické operní superstar byl i v těchto podmínkách fascinující.
Nevhodná mokřina Premiéra Rusalky o týden později 24. července už takové štěstí neměla. Dusné páteční horko vystřídal dvě hodiny před začátkem stále sílící déšť. Pořadatelům nezbylo než rezignovat na jedinečnost Rusalky v unikátně kongeniálním prostoru Otáčivého hlediště uprostřed parku s letohrádkem Bellarie a přemístili produkci podle evakuačního plánu do Zámecké jízdárny.
Rusalka tak získala další nečekaný rozměr, podtrhávající odlišnost světa lidí a světa přírody: Krumlov se stal součástí „vodní říše“, jejíž pravidla jsou jiná než pravidla lidí. Do hry tak vlastně bylo aktivně zapojeno i publikum způsobem, o kterém si moderní režiséři mohou jen nechat zdát - už jen dostat se do jízdárny v průtržích lijáku a poryvech větru, někteří i po bloudění pěšinkami setmělého parku, bylo na vodního bobříka odvahy. Počasí ostatně bylo aktivním hráčem i během provedení - bušení deště rozhodně nešlo ani uvnitř přeslechnout.
Uplatňovat na premiéru za těchto podmínek striktní kritéria by nebylo spravedlivé. Sólisté z původního aranžmá mohli uplatnit jen kostýmy a připojili náznaky herecké akce. Na Hajného s Kuchtíkem, sbor, ale ani balet se nedostalo. Nicméně nadále zůstalo u slavnostní premiéry za plné vstupné. John Keenan se ukázal jako dostatečně zkušený dirigent na to, aby „bojové“ podmínky zvládl - bylo zřejmé, že s orchestrem Jihočeského divadla Rusalku seriózně studoval. Po počátečních nejistotách v nástupech a ladění dřevěných dechových nástrojů (přičemž žestě naopak zazářily) poskytlo provedení základní představu o dvouhodinovém průřezu operou (bez přestávky).
Nejen počasí nebylo ve formě Uprostřed „řádění živlů“ mnozí uspěli. Aleši Brisceinovi vyšla role Prince dokonce lépe než při premiéře v Národním divadle. Také Martin Gurbaľ jako monumentální Vodník zpíval zcela spolehlivě a zejména jeho komentář Rusalčina trápení z 2. dějství „Celý svět nedá ti, nedá“ měl v jeho kantiléně nádherný tah. Andrea Kalivodová se prezentovala jako v současné době perspektivní mezzosopranistka, které role Ježibaby „sedne“. I trojzpěv žínek byl vyrovnaně stmelený.
Rozpaky ovšem budil výkon Rusalky v podání americké sopranistky Julie Makerov s mediální etiketou mezinárodní hvězdy festivalu, která prý tuto roli zpívala úspěšně už v Torontu. Ocenit je určitě třeba její vzorovou češtinu, méně již předvedené hlasové možnosti. Nejdříve se zdálo, že zpívá v indispozici (což by se vzhledem k okolnostem i dalo pochopit), ale s postupujícím představením se ukázalo, že výrazové a dynamické nároky role svým útlejším a plošším hlasem zatím nezvládá, jakkoli zpívala čistě. Zklamáním byla i Cizí kněžna paní Evy Urbanové; možná i kvůli polním okolnostem byly její rejstříky nevyrovnané.
Předchozí zkušenosti ujišťují, že Rusalka na Otáčivém hledišti je vskutku jedinečným zážitkem. Pro letošek je šance jen do středy.
HODNOCENÍ LN *** Antonín Dvořák: Rusalka
Dirigent: John Keenan Mezinárodní hudební festival Český Krumlov, Zámecká jízdárna 24. července 2009
