Předsedovi Ústavního soudu Pavlu Rychetskému se jeho nárok jeví natolik samozřejmý, že se cítil poněkud uražen, když měl ministrovi dopravy doložit, proč má mít na autě majáček.
Prý je „vzájemně nedůstojné, abych Vám zasílal výčet svých úkolů a povinností, které vyplývají z výkonu mé funkce vysokého ústavního činitele“. Stručněji řečeno: Jsem natolik důležitý, že už to dál nejde.
Chápeme nepohodlí pana předsedy a nikterak nechceme zpochybňovat jeho důležitost, ale při povaze jeho funkce hrozí nebezpečí z prodlení zhruba jednou za dekádu, a to ještě v řádu dnů a nikoli hodin. Ctihodnému soudci by snad nemělo vadit, kdyby se mezi metropolemi Moravy a Čech dopravoval vlakem, který je pohodlnější a méně náchylný ke kolapsům než dálnice. Když bude navíc k nádraží a od něj dopraven patřičně velkou limuzínou, neutrpí majestát ani pohodlí.
Opatřováním majáčků stále širšímu okruhu prominentů jistě nepomůžeme ani průjezdnosti silnic, ani souznění obyvatel s politickou elitou. Bylo by nepochybně nedůstojné mluvit v souvislosti s Pavlem Rychetským o arogantním papalášství.
