„Šlo o tiskovku den před štafetou, na kterou Martin Koukal jako jediný nepřišel,“ vysvětloval podstatu drobné roztržky Martin Jakš. „Já s tím ale problém neměl, bylo to jeho rozhodnutí. I když je fakt, že jsme chtěli před novináře předstoupit jako kompletní štafeta, tedy všichni čtyři.“
A právě v tom tkví víceméně celý problém. Někdo kamsi jít musel, jiný ne.
Martin Koukal tvrdil, že potíž vznikla v komunikaci. „O odpolední tiskovce jsem se dozvěděl teprve hodinu a půl dopředu,“ vysvětloval situaci. „Já jsem ale zvyklý před závodem dodržovat určitý rituál a v tu chvíli jsem chtěl spát. Ostatní byli naštvaní, že tam musí, ale vzepřel jsem se jenom já.“ S Bauerem už pak prý tuhle záležitost neřešil: „Je fakt, že byly doby, kdy jsme spolu úplně v pohodě nebyli, ale teď je mezi námi všechno v pořádku. Vždyť se dokonce navštěvujeme s rodinami...“ Trenér Miroslav Petrásek situaci ve svém týmu i po této lehké disharmonii vidí dál jako normální.
„Když někdo bydlí s kýmsi šest měsíců v roce na pokoji, tak se samozřejmě stane, že se s ním párkrát pohádá,“ povídá nevzrušeně. „Já si myslím, že je to naprosto normální. Dva lidi si něco z očí do očí vyříkají a jede se dál. A nemyslete si, že za těch osm let, co s nároďákem jezdím, jsem se nikdy s Lukášem Bauerem nepohádal. Ale bývají to docela normální spory.“ Sváry se objeví, když se nedaří Petrásek připomíná i starou známou pravdu, že když se daří, všechno bývá v pořádku. Jakmile ale forma začne pokulhávat, jakýkoliv, byť drobný svár vypluje na povrch.
Spekulovat se může i o tom, že neklid mohla vyvolat i skutečnost, že dvě výrazné osobnosti v reprezentaci – Lukáš Bauer a Martin Koukal – mají manažery, kteří se spolu zrovna nemusí objímat. „Tyhle věci už k vrcholovému sportu patří,“ myslí si Petrásek. „Když ale jedna skupina řekne, my pojedeme na jiné soustředění než ti druzí, a já usoudím, že to negativně nezasahuje do tréninku, tak proti tomu nic nemám.“
