Na máloco se hodí české přísloví „vylili s vaničkou i dítě“ tak dobře jako na přelomový školský zákon, přesněji novelu, která slaví právě v těchto dnech dvacáté výročí. Byla totiž schválena v květnu 1990. Jejím cílem bylo odstranit co nejrychleji deformace nahromaděné v českém školství za komunistické éry. Skutečně zrušila nesmysly, jako bylo ustanovení o povinnosti jednotné ideové orientace či výchově pod vedením komunistické strany. Jenže v té porevoluční euforii smetla jednotnou školu. Údajně proto, že ji zavedl neblaze proslulý Zdeněk Nejedlý. Pravda, zavedl. Od padesátých let nebylo možné jít na gymnázium už v jedenácti letech jako celou dobu předtím. Muselo se čekat do čtrnácti nebo patnácti. Přesně tak, jak to dneska doporučují mezinárodní kapacity na vzdělávání, které předčasné dělení žáků na studijní a nestudijní typy nedoporučují. Že právem, vědí už dneska nejen učitelé „zbytkových“ základních škol, ale i rodiče. Jak rodiče dětí, které se do gymnázia o pár bodů nedostaly a nadále musely zůstat se slabší a nejslabší částí ročníku, tak i ti, jejichž děti se do primy probojovaly a musí se učit víc a rychleji, než je pro mnohé z nich dobré.
Ostatně i na zkrácení desetileté povinné školní docházky na devítiletou se po dvaceti letech lze dívat různě. Připomínám, že před rokem 1990 musel každý žák po tehdy osmileté základní škole ještě aspoň dva roky navštěvovat nějakou školu další, byť to bylo třeba jen dvouleté učiliště. Mělo to bezesporu své nevýhody, ale i výhody. A jsou rozvinuté země, kde něco podobného praktikují ke všeobecné spokojenosti už dlouhá léta.
Česká tisková kancelář se minulý týden zaměřila na školy v přírodě. Mně z jejích zpráv založených na rozsáhlém šetření vyšlo, co jsem už před tím tušila: Že se do škol v přírodě jezdí hlavně proto, aby hotely a další ubytovací zařízení nezůstávaly v mezisezoně bez hostů, a tudíž bez peněz. Jak jinak si vysvětlit, že děti z Prahy jezdí do škol v přírodě na Liberecko a děti z Liberce zase na Českolipsko? A že se často jezdí hned potom, co se žáci vrátili z prázdnin nebo než na prázdniny odjedou?
Vědci zjistili, že nepatrná dávka hormonu oxytocinu propůjčuje mužům emocionální vnímavost, jakou jinak mají jen ženy. Jejich experiment poskytl důkaz, že oxytocin mimo jiné posiluje schopnost vcítit se do druhého člověka. Soudím, že co platí pro empatii, musí platit i pro další schopnosti nebo naopak neschopnosti. To je nadějné.
