Václav Klaus minulý týden odpovídal Lidovým novinám na otázku, zda je pro něj Petr Nečas lepším předsedou ODS než Mirek Topolánek. Klaus se přímému srovnání obou „jakoby“ vyhnul, ačkoliv o jeho preferenci nemůže být vůbec pochyb. „Jen připomenu jednu věc, na kterou si možná ne všichni úplně pamatují: když se volil můj nástupce (v roce 2002 na kongresu ODS ve Františkových Lázních - pozn. red.), byl jsem jednoznačně a zřetelně pro Petra Nečase.“ Poté, jak si Klaus s Nečasem pohrál před zraky zbylých koaličních lídrů s Nečasem na Hradě (dal mu kartáč a donutil ho přijmout vše, co ODS rezolutně odmítala, aby pak dohoda zůstala „tajná“), se prezidentovým slovům nelze vůbec divit. Z Mirka Topolánka si kašpárka na špagátech rozhodně dělat nemohl! Václav Klaus se tak opět ujal vlády nad stranou, kterou kvůli Topolánkovi opustil, i vládou s loutkou v čele. Pro milovníky politické historie si ještě připomeňme, co se před volbou Klausova nástupce v roce 2002 říkalo v ODS o Nečasovi: Podělal se jednou, podělal se podruhé, podělá se i potřetí...
Krize koaliční vlády nicméně alespoň prozatím skončila. Kvůli její hlavní příčině - boji mezi ODS a Věcmi veřejnými - o policejního prezidenta do pozadí ustoupila celá prapříčina vládních rozporů. Tedy korupční kauza na ministerstvu životního prostředí pod vedením Pavla Drobila, ze které se po nejrůznějších zapojeních do hry Petra Nečase, Radka Johna, Víta Bárty a nejasné roli bývalého šéfa Státního fondu životního prostředí stala pěkná bramboračka. Nejlépe celou kauzu vystihli diskutující na webových stránkách Blesku poté, co vyšlo najevo, že ministr vnitra John neupozornil policii, ale poslal Michálka za novinářem Jankem Kroupou.
„Kdopak tady lže?“ nazval svůj příspěvek kdosi s nickem siroky11. „... a kdo mluví pravdu? Křišťálově čistá a nezkorumpovatelná vláda Nečase začíná mít trhliny! Prase aby se v tom vyznalo, kdo je gauner a kdo svatoušek. Snad jasno bude po Vánocích. Nemá někdo recept na dobrý bramborový salát?“ pokračoval.
Záhy přišla odpověď od uživatele s přezdívkou letajici_svec2. „Nejlepší je nevěřit nikomu. Bramborový salát dělám takto: Majonéza (už jsem ji koupil v akci) měkký salám Junior, taky z akce (ta běží teď), nakrájet na kostečky stejně jako vařené ve slané vodě (nebo dávám zeleninu z rybí polévky) mrkev, celer a petržel, je třeba dávat bacha na celer, má výraznou chuť, vařený zelený hrášek, kyselé okurky z akce (jenže to bývají polské), spařená cibule ve vodě a přídavkem octa, cukru a soli, sůl, mletý pepř. Tohle najdeš ve všech receptech i na internetu a jde jen o tvou chuť, jaký zvolíš poměr surovin. Každá rodina má bramborový salát trochu jiný. Proti gustu žádný dišputát. Už se těším, až ho budu na Štědrý den patlat. Bude to lepší než hloubat, který z těch profesionálních lhářů má větší pravdu, nebo spíš který míň lže“.
Hezké svátky!
O autorovi| PETR KOLÁŘ, redaktor LN
