* LN Jak jste se dostal k zednářství?
Již od dob puberty jsem se zajímal o různé druhy mystiky. To bylo na konci sedmdesátých let za hluboké totality. Seznámil jsem se s doktorem Eduardem Tomášem, což vůbec nebyl zednář, ale významný český mystik a jogín, napsal řadu knížek, po roce 1989 pořádal velmi hojně navštěvované přednášky. Dlouhá léta jsem se pak zabýval meditací a buddhismem. Matka byla archeoložka a její kardiolog byl zednář. On se s tím na začátku 80. let už příliš netajil, a dokonce matku požádal, aby mu v historických pramenech v městském muzeu našla nějaké informace o zednářích. Skrze něj jsem se zkontaktoval s dalšími zednáři, začal s nimi ještě za minulého režimu chodit do hospody (rozumějme na setkání, která byla na Žofíně nebo U medvídků). Byli to velmi sympatičtí lidé, takže jsem se později do tohoto spolku nebo hnutí nebo řádu, jak chcete, přihlásil a byl jsem přijatý.
* LN Říkáte „přihlásil“. Domníval jsem se, že adept musí být osloven nějakým mistrem.
To je zkreslená představa. Verbování je u nás zakázáno. Je však pravda, že zkušení zednářští mistři občas nabídnou členství někomu ze svých přátel. Adeptu je možno naznačit, že by byl jeho zájem kladně posouzený, každý se však musí rozhodnout a požádat sám. Do lóže se pak nový adept dostává prostřednictvím ručitele, který jej má znát a zaručí se za něj ostatním.
* LN Na počátku 90. let ale vyšlo několik inzerátů lákajících nové adepty dokonce v novinách.
Ty nebyly naše, ale stáli za nimi neregulérní zednáři spadající pod Velký Orient francouzský. I pro ně to ale byl mimořádný prostředek v mimořádné době. Pokud já bych neměl zmíněný kontakt a našel ten inzerát, tak bych se možná přihlásil taky. Ale pro nás klasické zednáře je verbování opravdu nemožné.
* LN Jak se tedy normální člověk může stát zednářem?
Musí si o to říci. Máme kontaktní adresu na našich stránkách www.vlcr.cz. Občas to přirovnávám k elektronické seznamce. Kdokoli tam může napsat, a pokud je jeho zájem seriózní, pak se jeho dopisem zabýváme. Přijetí do lóže je ale dost intimní záležitost, jako když někoho vedete do rodiny. Někdo se za nového člena musí zaručit, že je to slušný člověk. Rozhodně není přijetí do lóže nárokové, podobně jako není nároková účast na něčí rodinné slavnosti.
* LN Říká se, že co zednář, to definice zednářství. Co to znamená pro vás?
Bereme mezi sebe lidi určité morální úrovně a určité víry v lepší svět. V tom jsme velmi otevření. Nemáme žádnou povinnou víru, naši členové mohou vyznávat jakoukoli víru, samozřejmě nefanaticky. Kdybych měl mluvit osobně za sebe, tak zednářství je pro mě určitá aplikovaná spiritualita, která je produktem naší společnosti. Důležité je pro mě to povznesení, hledání něčeho hlubšího, což je v dnešní době hodně potřeba.
* LN Vy říkáte spiritualita, ale třeba zednářský rituál je spíš choreografie než magie.
Zednářství je tak pluralitní, že si z něho můžete v podstatě vybrat, co chcete. Když se naivně díváte na ten rituál, pak je to skutečně amatérské divadlo, mnohdy ještě velmi amatérsky zahrané. Představte si ale, že tančíte na plese s nějakou dámou, kterou máte rád, a tancovat moc neumíte. Ten tanec je vlastně pojítkem k tomu, že můžete být spolu v nějaké jiné dimenzi.
* LN Takhle, jak to líčíte, může být zednářem vlastně skoro každý. Dalo by se vymezit nějakým programem nebo smyslem činnosti?
Vidím zednářství spíše jako platformu. Zednářství samo o sobě má smysl velmi široký, existuje zde určitá spiritualita jako vidění nějakého hlubšího cíle nad námi, obecné povznesení, bratrství. Místo, kde se setkávají lidé tohoto druhu, kteří si mohou myslet a dělat, co chtějí, protože je žádný program nesvazuje. Vlóži se částečně uvolní, částečně setkají, částečně povznesou.
* LN Když mluvíte o obecném povznesení, máte na mysli povznesení zednářů, nebo celé společnosti?
My samozřejmě věříme v lepší svět a v možnost povznesení celé společnosti. Profesionální pesimisté do lóží nepatří. Jak si ale tu víru v lepší svět každý ztvární pro sebe, to je naprosto jeho věc. My nemáme žádný program, jak to ten člověk má udělat. Zednář by měl ve společnosti působit kolem sebe, ale nikoli naplňováním nějakého programu, ale působením na své okolí. Zednář by neměl krást, tunelovat a tak dále. Zednář by měl být vždy ten slušný.
Pokračování na straně 18
Šéf zednářů: Děti opravdu nejíme
Dokončení ze strany 17
* LN Je tohle podle vás politický program?
V dnešním slova smyslu politiky ne. Ale rádi bychom, aby to bylo určité podhoubí pro ty politiky. Náš program je především v srdcích našich členů: být slušný člověk, krom momentálního prospěchu hledat i vyšší a dlouhodobější cíle, zamýšlet se nad sebou samým, zdokonalovat se, mít touhu poznávat sobě podobné a přispět k obecnému dílu.
* LN V zahraničí je běžné, že se zednáři veřejně angažují, ve Francii jsem zažil, že společně s odboráři demonstrovali proti přistěhovaleckému zákonu. Dá se něco takového čekat i u nás?
Ne. Z hlediska klasického modelu zednářství, který je ve světě majoritní, je politika zakázaná. Velký Orient francouzský politiku naopak umožňuje, ale to nejsou regulérní zednáři.
* LN Politolog Petr Ort říká, že Andersonova konstituce z roku 1723, kterou se zednářství dodnes řídí, je určitý politický program. Souhlasíte s tím?
Za první republiky vyšla u nás knížka, která srovnávala Andersonovu konstituci s Komenského Řádem jednoty bratrské. Ty texty jsou obsahově téměř identické. Andersonova konstituce obsahuje obecnou definici zednářství. Určitě tam najdeme politické momenty. Například zednářství jako organizaci je zapovězeno strojit úklady proti vládě, ale pakliže se nějaký zednář jakožto jednotlivec zúčastní spiknutí proti vládě, není to důvod k jeho vyloučení.
* LN Máte nějakou představu o sociálním charakteru svých členů? Zdá se, že dnešní čeští zednáři jsou především vysokoškolsky vzdělaní lidé z velkých měst.
Ano, to odpovídá. Určitě ale nebazírujeme na nějakých diplomech, prostě vzdělanější lidé jsou hloubavější. Ale bereme kohokoli, důležité je být poctivý a slušný. Mám zkušenost, že mnozí členové s nižším vzděláním jsou v lóžích většími tahouny.
* LN Prvorepublikoví zednáři byli podle historičky Jany Čechurové zahledění do sebe, veškerou jejich energii pohlcovalo budování lóží a na charitativní činnost, kterou jsou zednáři proslulí především v anglosaských zemích, jim nezbývalo mnoho sil. Je to dnes jinak?
Problém charity leží v daňovém systému. A v Americe na rozdíl od nás fungují daňové asignace. Několikrát jsme vybrali stotisícové částky v rámci dobročinných akcí, což samozřejmě nejsou nijak závratné sumy pro provoz institucí, kterým jsou darovány. Řada z nás podporuje různé aktivity, aniž bychom to vykazovali jako nějakou zednářskou činnost. Je třeba si uvědomit, že zednáři nejsou zakládáni jako charitativní organizace. Kdo je ale zednářem, tak vždy bude menšími či většími prostředky přispívat na dobré skutky, protože součástí zednářského mravního kodexu je nebýt lhostejný k utrpení. Tím, že budete přispívat na charitu, se ale ještě nestáváte zednářem.
* LN Ve světě se mluví o krizi zednářství způsobené stárnutím a úbytkem členů či jejich malou aktivitou. Jak se tomu chcete vyhnout?
Nám se to zatím daří. Jsme dynamicky se rozvíjejí organizace. Na začátku 90. let tu bylo 27 zednářů, kteří přežili z dob první republiky. Nyní máme přes 500 členů. Věk nově přijímaných většinou začíná těsně před třicítkou a končí kolem čtyřicítky. To ale neznamená, že nemůžeme přijmout i osoby mladší (od 21 let) nebo výrazně starší. Záleží nám na kvalitě člověka, jiné nároky nemáme.
* LN Značná část lidí má o zednářích velmi zkreslené představy. Považuje je za jakési tajnůstkáře, kteří někde kují pikle. Jak chcete těmto stereotypům čelit?
Naším hlavním cílem není lidem tyto fámy vymlouvat. Naším cílem je občas se volně prezentovat, připomenout, že tu jsme, zveřejnit nějaký ten dobrý skutek, říci, že děti opravdu nejíme, a tím to pro nás končí. My jsme privátní spolek. Ale lidé se skutečně zednářů nemusejí obávat, protože regulérní lóže se podle přijatých pravidel nemohou zabývat politikou, náboženstvím a byznysem. My jsme ve svých lóžích a jsme zde spokojeni.
* LN Jak vypadá takové sezení v lóži?
Vlastní schůzky lóže jsou v rozmezí jednou týdně až jednou měsíčně, u nás obvykle dvakrát do měsíce. Setkání je rituálního charakteru, s hudbou. Součástí je tzv. kresba - filozofický výklad - nebo zasvěcování nově přijímaných. To je působivý rituál, každý si jej pamatuje, ale neponižuje a nebolí. Po rituálu následuje společné setkání bratří, obvykle u oběda nebo u večeře. Hovor se většinou stočí na filozofii, historii nebo kulturu. Téma rozpravy je mnohdy dáno tématem předchozí přednášky v lóži.
* LN Dochází v lóžích k rozmíškám mezi zednáři?
Jistě, jsme jen lidé. Lóžové rozmíšky bývají dvojího typu. Buď mezi individualitou a skupinou, nebo mezi skupinami navzájem. V prvním případě se to většinou srovná. Druhý případ často končí založením nové lóže, do které jedna ze skupin přejde.
* LN Mezi zednáři je prý velká solidarita. Je to pravda?
Ano. Před půl rokem zemřela moje žena při autohavárii. V mé rodinné situaci mi výrazně pomohli právě bratři zednáři. Večer, kdy manželka zemřela, jsem to řekl třem nejbližším lidem. Ráno jsem měl kolem třiceti e-mailů. Jejich text byl zhruba následující: Kdybys cokoli potřeboval, ozvi se.
* LN A jste pro větší transparentnost vůči veřejnosti, nebo ne? Budete ve funkci již rok a toto je vaše první veřejné vystoupení.
Když jsem loni kandidoval na velikého mistra, v mém programu bylo sjednocení českého zednářství. Vyhrál jsem dvoutřetinovou většinou, ale domníval jsem se, že v takové situaci je velmi předčasné hlásit to do médií. Příležitost přišla nyní, když se nám minulou sobotu podařilo sjednotit dva největší české zednářské směry, takzvané obedience, a k naší Veliké lóži ČR se připojili bratři z Velkého Orientu českého. Z hlediska faktického jde o opravdové sjednocení.
* LN Jaký má toto sjednocení smysl?
Vnímáme to nejen jako konec národní roztříštěnosti, ale i jako příležitost k vytvoření nové kvality. Již se na to nějakou dobu obě strany těšíme. Sjednocení nám navíc zvýšilo prestiž v očích našich zahraničních bratrů. Jsme de facto i de iure jediní z bývalých komunistických zemí považováni za rovnocenné partnery, také máme jako jediná velelóže po roku 1989 přiznánu kontinuitu od první republiky.
* LN Bude sjednocování pokračovat?
Přátelsky se stýkáme i s dalšími skupinami, ale u smíšených obediencí je hlavním problémem členství žen. Klasické zednářství je definováno jako mužský řád. Držíme se tradice, ale ženy se účastní všech našich společenských akcí. Je lépe držet se klasického konceptu a být v něm otevřený. Pokud mají muži fotbalový klub, je to podobné.
***
Curriculum vitae
Hynek Beran (46) *V roce 1984 vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT, obor automatizované systémy řízení. Je specialistou v technologických, legislativních a finančních aspektech elektrizačního systému. * Působí jako tajemník Nezávislé energetické komise při Úřadu vlády ČR. * Člen lóže La Sincerité, od dubna 2007 velmistr Veliké lóže České republiky. * Vdovec, pečuje o dvě děti.
