V koncilu chci hájit zájmy malých společností, podnikatelů a nezávislých pilotů,“ prohlásila Eva Jobse, nově zvolená senátorka a členka Koncilu hvězdného managementu. Tomu se říká neokoukaná tvář! Co na tom, že jde jen o virtuální podobu jistého hráče. Evin život se přece odehrává v jiném světě, ve vesmíru sci-fi hry EVE Online. Zvolili ji ostatní hráči, kterých v téhle onlajnovce napočítáte dvě stě tisíc.
Virtuální politička?
Není to jen hra pro děti ani marketingový fígl. Eva bude společně s dalšími osmi senátory skutečně pracovat.
Bude komunikovat s vývojáři hry, rozuměj prosazovat přání hráčů na změny nebo vylepšení hry.
V případě, že selže, na její místo nastoupí předem vybraný stínový senátor, který ovšem nemusí sledovat tu samou politickou linii.
Eva si musí dávat pozor, aby voliče uspokojila – příležitost bude mít brzy, při senátorském sjezdu na Islandu, kde bude přednášet své požadavky vývojářům. Virtuální postava bude radit svým tvůrcům.
EVE Online je středně osídleným virtuálním světem. Ten největší, World of Warcraft, má dnes kolem 10 milionů hráčů, tedy tolik jako celá Česká republika. Tihle lidé žijí ve společném prostoru a za vstup do něj platí nemalé poplatky – měsíčně od deseti do patnácti eur. Firmy provozující hry tedy musejí být k jejich přáním a stížnostem velmi pozorné. Stačí vlna nespokojenosti a můžete celou hru zavřít.
On-line hry dnes zasahují do reálného života hráčů velmi reálně. Nedávno jsme byli svědky rozvodu dvou uživatelů on-line světa Second Life, kteří se před časem dali dohromady právě díky společnému hraní. Jiní uživatelé zase prodávají za virtuální peníze své výrobky nebo zkušenosti a konvertují je do zcela reálných dolarů. Je to jejich plnohodnotné zaměstnání od devíti do pěti. A američtí právníci už si lámou hlavu s tím, jak tyhle výdělky zdanit...
Kde je hodně lidí, je hodně peněz. A kde je hodně peněz, tam se objevují stále nové instituce, zákony a také zločiny. Máme tedy už virtuální odbory a volby. Je to oboustranně výhodné: hráči mohou demokraticky hlasovat pro svého zástupce, který pak vývojářům sdělí jejich přání, a zpětně jsou to opět hráči, kdo je spokojený – a kdo hře zůstane věrný. Politika je to navíc čistá. Senátoři jsou pod drobnohledem hráčů-voličů, nemajíce (zatím) osobní zájmy.
Virtuální politici a vývojáři ale musejí čelit nové hrozbě: virtuálnímu terorismu. Člen herní organizace Guiding Hand v EVE Online dvanáct měsíců pronikal do hierarchie korporace Ubiqua Seraph, aby se dostal na jednu z nejvyšších pozic, a dokázal korporaci ukrást velkou část majetku. Podobných příkladů najdeme v EVE Online desítky. Ať už jde o infiltraci, či ničení drahých kosmických lodí, na něž se skládají všichni členové organizace. Legislativa on-line her je divoká a okradení se nedovolají spravedlnosti ani u vývojářů, protože nebyla porušena pravidla hry. Jako reakce tedy vznikají koncily nebo probíhají vendety, jež mohou trvat i několik týdnů, dokud není terorista připraven o veškerý majetek a vliv ve hře.
Do budoucna mohou mít lidé sdružení v jedné hře, která vyznává určitou filozofii a hodnoty, silný potenciál i ve skutečné politice. Barack Obama to ostatně dobře pochopil, když se během svých předvolebních proslovů několikrát pozitivně zmínil o hráčích počítačových her. Hry pro dospělé zkrátka nejsou hry pro děti. Jednou třeba budeme volby v některé onlajnové hře sledovat se stejným napětím jako ta klasická volební klání. A billboardy s virtuálními sexbombami kandidujícími na hvězdné senátory budou oku lahodit jistě víc než všichni ti strejcové české politiky.
O autorovi| Pavel Dobrovský, redaktor magazínu Level
