Poslední Fimfárum na případné výhrady vůči prvním dvěma částem odpovídá závěrečným segmentem Rozum a Štěstí. Ten patří k tomu nejlepšímu, co se v třídílné sérii loutkových adaptací Werichových pohádek urodilo.
Fimfárum je u konce. Filmová trilogie využívající audiozáznam, na němž své pohádky namluvil jejich autor Jan Werich, objímá jednu dekádu a vystřídala se na ní některá z největších jmen tuzemské loutkové animace: Vlasta Pospíšilová, Aurel Klimt, Břetislav Pojar a další. Poslední Fimfárum, mající podtitul Do třetice všeho dobrého, obsahuje pohádky Jak na Šumavě obři vyhynuli, O kloboučku s pérkem sojčím a Rozum a Štěstí, které natočili Kristina Dufková, Vlasta Pospíšilová a David Súkup.
Každý z těchto tří dílů je pochopitelně trochu jiný – přístupem i kvalitou.
Část o obrech na Šumavě trochu trpí krátkým rozsahem předlohy: oproti jiným Werichovým pohádkám, jež sestávají hned z několika oddělených segmentů, jde o pouhou anekdotku. Dufková ji však vtipně nastavila vypravěčským rámcem o tříčlenném filmovém štábu, který na Šumavu jede natočit reportáž ve stylu kinotýdeníků z 60. let. Tomu odpovídají i reálie v pozadí typu fotografií Karla Gotta za pípou v hospodě, kde se většina děje odehraje.
Absenci příběhu režisérka nahrazuje také pečlivou prací právě s pozadím a kulisami. Vyprávění zpestří kreslenou vsuvkou ve stylu knižních ilustrací a blýskne se noční scénou s vpravdě hororovým nábojem. Otravně naopak působí veverka, která se stále dere před kameru jako její kolegyně z Doby ledové.
Prostřední část je nejslabší. Pohádka O kloboučku s pérkem sojčím patří právě mezi ty, které mají několik uzavřených „dějství“ (pátrání po ztraceném kloboučku, závodnická kariéra následníka trůnu Honzy atd.), a je tu tudíž co vyprávět. Děj se však vleče, chybí mu zkratka, postavy stále rádobykomicky padají a záběry, kdy někdo prochází dveřmi, by vystačily na tři celovečeráky. Pozadí nahrazují ploché ilustrace: jde o autorský záměr, ale výsledný dojem je, jako by šlo o řešení provizorní či dělané narychlo. Pohádka však obsahuje jeden vskutku kouzelný nápad – to když je Honza „vlepen“ do dávných záběrů ze závodů starých automobilů. Žádné výhrady pak nesnese závěrečná a nejdelší část Rozum a Štěstí. Súkup se ukazuje jako skutečný mistr filmové zkratky, hází vizuálními gagy celými hrstmi, aktualizuje děj tak, aby neztratil starosvětskou patinu, ale zároveň byl co možná nejvíc současný. Ubíhání času režisér vyjádří tak, že nechá pavouka zalátat obraz pavučinou, dávkování informací po lžičkách proběhne doslova po lžičkách a do pohádky odehrávající se na královském dvoře vtipným způsobem pronikne internet. Filmovým vrcholem pohádky i filmu je akční scéna hrdinova souboje s panovníkem a následný nástup tajných služeb ve stylu klasických grotesek.
Fimfárum – Do třetice všeho dobrého je důstojným zakončením série, která v době digitální animace schopné přidělat všem neživým objektům očička, pusinky a pitvornou mimiku sází na klasickou loutku se všemi jejími poetickými omezeními. Třetí Fimfárum se sice neubránilo třetímu rozměru, jinde nadbytečné 3D tu však neruší.
Doporučovat ten film není třeba, diváky si stejně jako předchozí dva určitě najde. Celá kolekce nicméně vzbuzuje hřejivý pocit: podařilo se vytvořit něco, co jednou budoucím konzumentům ukáže, jak se věci dělaly dobře kdysi, stejně jako nám to dnes ukazují Werichovy texty a nahrávky.
***
Fimfárum – Do třetice všeho dobrého
ČR 2011 Režie: Kristina Dufková, Vlasta Pospíšilová, David Súkup Mluví: Jan Werich, Jiří Macháček, Miroslav Krobot, Ota Jirák a další
Súkup se ukazuje jako mistr filmové zkratky, hází vizuálními gagy celými hrstmi, aktualizuje děj tak, aby zároveň neztratil starosvětskou patinu
