* LN Když jste byla malá holčička v americkém Denveru, bylo ve vašem domě hodně muziky?
Ano, vždyť na televizi se nikdo nekoukal. Poslouchali jsme rádio, taky za námi chodili muzikanti a jen tak po večerech předváděli cokoli, třeba Elvise. Když přišli na večeři naši rodinní příslušníci, vydali na velké hudební těleso. Můj strýček hrál s Denverským symfonickým orchestrem a bratranci skládali jazz, pop, country, na co si vzpomenete. Maminka i táta nám pouštěli neuvěřitelné pecky, Ellu Fitzgeraldovou jsem poprvé slyšela právě od strýce. Nejvíc se desky pouštěly v sobotu, to byl uklízecí den. A v neděli, než se šlo do kostela, jsme sjížděli hlavně tátovy nahrávky.
* LN Myslela jsem si, že váš tatínek umřel, když vám byly teprve dva roky.
To je pravda, ale pamatuju si, jak mi zpíval. Měli jsme doma pár jeho nahrávek, měl krásný hlas. Maminka byla taky posedlá hudbou, ale nakonec pracovala jako zdravotní sestra. Stará se o mě dodnes.
* LN Je pořád tak aktivní jako před dvěma lety, když jste o ní řekla, že by zvládla velet regimentu vojáků?
Jo, je jí osmdesát šest a každý den si telefonujeme. I několikrát. Zrovna před chvílí jsem s ní mluvila, v Denveru, kde bydlí, je teď tři čtvrtě na sedm ráno - a ona už je umytá, oblečená, nasnídaná, připravená vyrazit do života. Když jedu na turné, přikazuje mi: Pošli mailem itinerář, ať přesně vím, kdy kde jsi! Trvá na tom, že chce mít můj časový rozvrh černý na bílém.
* LN Když cestujete, máte čas, abyste si prohlédla město, kde právě hrajete?
Většinou málo, musím brzo spát, abych dobře vypadala a lidi se mě nelekli. Jsem tedy velmi pragmatická, ptám se vždy místních: Nebudeme tady dlouho, co bychom měli určitě vidět? Třeba v Gruzii jsem chtěla slyšet, jak zpívají místní v kostele. Bylo to krásné. V Praze jsem vystupovala letos na jaře, takže budu pokračovat v procházkách, je to pro mě pohádkové místo, jako divadelní kulisa.
* LN Vyprávěly se ve vaší rodině pohádky, pověsti a příběhy? Vaše hudba má totiž podobně uvolněnou atmosféru...
Ano, dodnes z těch příběhů žiju. Orální tradice byla u nás velmi živá a bohatá, vyrostla jsem na příbězích. Teď je ráda vyprávím v muzice: jsem jednoduše taky vypravěčka a pomáhá mi k tomu hudba.
* LN Vystupovala jste na pódiu od dětských let?
Naši mě soustředěně uváděli do profese, brávali s sebou na klasiku, na jazz. Ten strýček z filharmonie, když hrával v klubech, mě nikdy nezapomněl vzít večer s sebou: na střední škole jsem s ním občas i vystupovala.
* LN Kdy jste si poprvé řekla: A je ze mě profesionálka?
Když jsem dostala sto dolarů za večer. To byl nejšťastnější okamžik mého života. Za pět dolarů jste měli plnou nádrž a ještě večeři! Dala jsem si tehdy závazek: ušetřím si a odstěhuju se do Los Angeles. Tak se taky stalo. V Los Angeles jsem začala vystupovat pravidelně.
* LN Kdy a jak jste si našla svůj nezaměnitelný hlas a hudební výraz?
Mí učitelé mi opakovali: Je fajn, že umíš zpívat, ale musíš hlavně najít sama sebe. Jinak se o tobě bude mluvit jako o té, co „hezky zpívá“. Tak jsem hledala... Byla jsem strašně zvídavá a snažila se vyzkoušet různé hudební žánry. Zajímala mě klasika, country, experimentální hudba, cokoli. Tehdy jsem začala tušit, že hudba je nekonečná.
* LNV Praze budete hrát písně jazzové zpěvačky Sarah Vaugton, jedné z legend dvacátého století. Zemřela v roce 1990. Byla vaším idolem?
Když jsem začala zpívat, dědeček mi dal stovky desek s jejími písněmi a mě fascinovalo, jak široký má rozsah. Rozuměla síle svého nástroje, hlasu, dokázala ho ovlivňovat. Když jsem díky božské Sassy zjistila, co dokážou moje hlasivky, nasměrovalo mě to úplně jinam, než jsem původně plánovala. Otevřela mi možnosti, o kterých jsem dřív nevěděla. Díky ní jsem našla sebe - o kolika lidech v životě tohle můžete říct?
* LN Jste hodně pyšná na svoji hudbu k filmu Dobrou noc a hodně štěstí, který před pěti lety natočil slavný George Clooney. Jak na vás přišel?
Byla to jeho teta Rosemary, která mě měla moc ráda. Zní to jako smyšlený příběh o Popelce, ale teta Rosemary prostě jednoho dne svému synovci řekla: Ráda poslouchám jednu zpěvačku, měl bys ji obsadit ve filmu. Protože snímek je z období senátora McCarthyho, dostala jsem šanci stvořit autentickou dobovou muziku z padesátých let, hodně jsem ji tehdy studovala. Jednou jsem tetu Rosemary Clooneyovou dokonce potkala, sdílely jsme stejnou šatnu na plese. Aspoň jsem jí stihla poděkovat. Z toho plyne: Buďte vždy ve střehu, nikdy nevíte, kdo vás poslouchá!
* LN Hrála jste taky v jedné epizodě Sexu ve městě, byla to náhoda, nebo výsledek dlouhodobého snažení?
Když mi zavolali, abych se tam objevila, myslela jsem, že umřu radostí. Okamžitě jsem volala všem svým známým! Sex ve městě je totiž moje láska největší. Když se tenhle kultovní příběh začal vysílat, nevynechala jsem jediný díl: s kamarády jsme pořádali večeře a la Sex ve městě, večírky a la Sex ve městě, prostě jsme se hromadně scházeli a sledovali každý díl. Vážně nevím, jak jsem se ocitla v závěrečné epizodě pátého dílu, vím jen, že se pár lidem z toho projektu asi líbila moje muzika. A všechny čtyři hlavní hrdinky byly jednoduše k zulíbání, nesmírně příjemné, přátelské, normální ženské.
* LN Třeba by vás herectví taky bavilo...
Původně jsem ve škole herectví studovala, ráda bych si někdy zahrála skutečný dramatický charakter. Třeba se mi to někdy splní.
* LN Už dva roky jste nevydala album, jaká bude vaše nová deska?
Ještě o ní nechci moc mluvit, ale složila jsem na ni hodně nových písniček. Protože často cestuji, neměla jsem v posledních letech čas na komponování - a tak jsem ráda, že jsem ty svoje nové písničky konečně dala dohromady. Album bude hotové nejpozději do léta nebo podzimu příštího roku.
* LN Když jste vyhrála první Grammy - bylo to jiné, než když jste si šla na pódium pro ty další?
Z první Grammy jsem pochopitelně měla největší radost, předtím jsem byla vděčná i za nominaci. Dnes už vím, že je to jen cena: příští rok ji vyhraje někdo jiný. Fakt, že na mě chodí čím dál tím víc lidí, mi připadá důležitější. Mám velké štěstí, že mě poslouchají lidé nejrůznějšího věku. Jsou mezi nimi fanoušci, kteří na mě chodili dřív a teď se vracejí s dětmi. Když jdu po koncertě mezi publikum, vidím, že jeden mladík je z Číny, druhý z Japonska, třetí z Brazílie -jsou neuvěřitelně rozdílní. Na to jsem pyšná.
* LN Před více než dvěma lety, když v Americe vrcholily demokratické primárky, jste v televizním rozhovoru řekla: Jestli se stane prezidentem Hillary Clintonová nebo Barack Obama, budeme v dobrých rukou. Pořád si to myslíte?
Ano. Uvědomte si, že Obama zdědil zemi v příšerném stavu. Žijeme jednoduše v pekle - a on nás tím peklem provází. Vidím ho tvrdě pracovat, vidím, s čím se musí každodenně prát. Nikdo přece předem netušil, že to bude tak těžké. A on se snaží. Jistě, dělá chyby, ale pořád má mou důvěru.
* LN Hodně cestujete, cítíte, že se postavení USA ve světě za ty dva roky zlepšilo?
Změnu jsem vypozorovala hlavně po volbách, teď cítím kolem sebe jisté ochlazení, které ale nesdílím. Lidé obecně jsou netrpěliví, očekávají magické zlepšení, myslí si, že někdo řekne abraka dabra a všechno bude zase jako kdysi. Ale nezaměstnaní nenajdou práci přes noc, Amerika se nestane velmocí přes den, je to dlouhodobý proces.
* LN Čeho se bojíte?
Pořád něčeho. Když jsem se stala kreativní ředitelkou Losangeleské filharmonie, došlo mi, že podobnou funkci v Americe ještě nikdy nedělala žena. Tak jsem se lekla. Ale pak jsem si řekla: Ha, jdu do toho!
***
Dianne Reevesová á Narodila se 23. října 1956 v Detroitu do ryze muzikantské rodiny. Její otec byl zpěvák, maminka Vada Swansonová hrála na trubku, bratranec George Duke je dodnes známým pianistou a producentem, strýc Charles Burrell hrával léta na basu s Denverským symfonickým orechestrem. á Byť se Dianne Reevesová věnuje i vážné hudbě, proslula především jako jazzová vokalistka navazující na odkaz největších zpěvaček žánru - Billie Holidayové, Elly Fitzgeraldové nebo Sarah Vaughan. Její zatím poslední album When you know vyšlo v roce 2008. á Spolupracuje s nejvýznamnějšími jazzovými hudebníky i symfonickými tělesy. Nahrávala například s Wyntonem Marsalisem a jeho Lincoln Center Jazz Orchestra, má za sebou vystoupení s Chicago Symphony Orchestra pod vedením Daniela Barenboima či Berlínskou filharmonií pod taktovkou Simona Rattlea. Spolupracuje také se špičkovými producenty, mj. s legendárním Arifem Mardinem (produkoval Bee Gees, Norah Jonesovou či Arethu Franklinovou).
Nejvíc se desky pouštěly v sobotu, to byl uklízecí den. A v neděli, než se šlo do kostela, jsme sjížděli tátovy nahrávky.
