K lepším výsledkům nás nepřivedou centrální osnovy, ale svobodní učitelé
Když velmi silné názory prezentují lidé s velmi slabou znalostí, dosáhneme netušených hloubek. Špatné výsledky českých žáků v mezinárodních testech funkční gramotnosti PISA 2009 použili někteří jako důkaz pro tvrzení, jejichž souvislost se zkoumanou materií je přinejlepším nezřetelná.
Měli bychom prý zavést centrální osnovy a plošné testování v pátých a devátých třídách; případně zrušit víceletá gymnázia, která nám kazí jednotné školství; někteří chtějí neduhy léčit zpřísněním státní maturity. Aj vaj.
I kdybychom uvěřili ve smysl státní maturity, jak může přísnější metr pro zaškrtávání odpovědí a), b), c ), d) v testech pro devatenáctileté zlepšit porozumění textu u patnáctiletých?
I kdybychom uvěřili ve smysl plošného testování, jak může zlepšit skutečné porozumění náročnějším matematickým úlohám?
I kdybychom souhlasili s námitkami proti víceletým gymnáziím, jak by mohly být zdrojem neúspěchu učňovského školství? Zvláště když si gymnázia pohoršila nejvíce?
Trocha dobrých zpráv Navzdory těm špatným zprávám nezažilo školství jen propad. Atmosféra ve třídách je úplně jiná. Propad ve výsledcích je částečně vykoupen tím, že žáci trénují i jiné dovednosti než řešení rovnic. Excelentní výsledky v obdobných testech (TIMMS 1995) reprezentovaly ducha totalitní školy: ruce za záda a odříkat vzoreček. Pokud se poté děti začaly věnovat i formulaci myšlenky a obhajobě názoru, není to pouze ztracený čas – jakkoli očividně schází třeba pro matematický trénink.
Na třetí místo srovnávacích tabulek PISA se sice vmáčklo technologické Finsko, ale jinak čelní skupinu ovládla Asie: Šanghaj, Jižní Korea, Hongkong, Singapur, Macao. Jak to? Ochota žáků v těchto zemích trápit se složitým dotazníkem je mnohem větší než ochota žáků „na Západě“, což ukazuje ve slavné studii Malcolm Gladwell. Jenže čínskou stezkou trpělivosti a houževnatosti se nevydali ani Poláci či Maďaři, jejichž žáci se za poslední roky významně zlepšili. Kde je tedy problém?
Čteme-li zprávu PISA 2009 podrobně, ukazuje se, že chlapci u nás mají ve všech dovednostech mnohem větší propad než dívky. Přidámeli z téže zprávy citaci „více než polovina žáků se ve škole často nudí“, vyvstává problém českého školství zřetelně: Nejde o osnovy, rámcové programy ani hodinové dotace. Sežeňte ty nejlepší Ukořene je kantor. Vystresovaní, nejistí a špatně motivovaní učitelé nevědí, jak žáky – zejména kluky – ke studiu přitáhnout. Oldřich Botlík na jiném místě v tomto vydání připomíná, že ve Finsku se na učitelství mohou dostat jen ti, kteří skončí mezi deseti procenty nejúspěšnějších maturantů. Když se testovali absolventi u nás, nastupovali na pedagogické fakulty ti nejhorší, pod nimi už byli jen uchazeči o „zemědělku“.
Hlavním problémem a zároveň nadějí na změnu tak zůstávají učitelé. Do škol nastupuje málo kreativních lidí s „plánem“. Za starých časů byl pajďák typem fakulty, kam se hlásilo značné množství mladých se silnou humanitní ambicí – pomáhat, něco změnit. Ale dnes?
Za totáče dávala pedagogika smysl zejména mravně (co jiného dobrého se dalo v té bídě dělat?), ale i ekonomicky – při všeobecné nivelizaci platů na tom nebyli učitelé nijak špatně. Při započtení dlouhých prázdnin se dostávali dokonce na špici. Dnes je tomu jinak. A co se týče volnosti a seberealizace, nabízejí ostatní pomáhající profese výrazně více prostoru.
Globální poradenská společnost McKinsey publikovala před třemi lety studii o vzdělání. Soustředila se zejména na analýzu systémů, které jsou nejefektivnější a přinášejí nejlepší výsledky. Hlavní závěry jsou prosté: „Nejvíce záleží na třech věcech: 1) získat ty správné lidi pro učitelské povolání; 2) rozvinout jejich schopnosti k účinnému vyučování; 3) zajistit, aby systém umožňoval poskytovat to nejlepší možné vyučování (instruction) pro každé dítě.“
Letos její česká pobočka vydala lokální studii. Doporučení jsou skromná, berou v úvahu úsporné vládní plány. Říkají zejména: uvolněte ruce ředitelům, nechte je, ať mohou skutečně „řídit kvalitu“. Tedy ať se mohou věnovat svým kantorům a obsahu výuky.
Cestou na Ukrajinu Mezinárodní srovnání dokazují, že dovednosti žáků klesají. Škola je nebaví, nudí se. Gladwell vysvětluje, že úspěchy Asie stojí na trpělivosti a zaujetí. Botlík čísly dokládá, že pedagogika elitu nikdy netáhla. Úspěch Finska stojí na pravidle „učit smějí jen ti nejlepší“. McKinsey suše dokazuje, že jde dělat špičkové školství i v Evropě (2. Finsko, 7. Estonsko) a že lze systém významně zlepšit i bez vynaložení olbřímích finančních injekcí. Orientace na kvalitu by nemusela být nákladná (dle propočtů McKinsey cca 4–5 miliard ročně).
Je nabíledni, že potřebujeme dostat do škol schopné a motivované, dát jim přijatelné mzdy a zejména uvolnit ruce ředitelům, aby z nich byli zase řídící, nikoli dnešní papírníci.
V tuto chvíli ministr navrhuje zavést centrální osnovy. Zatímco prezident Osvoboditel posílal na Podkarpatskou Rus učitele, my tam možná brzy budeme posílat děti za vzděláním – tedy budou-li nadále o školství rozhodovat lidé, kteří nezvládají základní logické operace.
***
Možná nejdůležitější zjištění se dočteme v souhrnné zprávě PISA 2009 jaksi mimochodem: Více než polovina českých žáků se ve škole často nudí
O autorovi| PETR KAMBERSKÝ, e-mail: petr.kambersky@lidovky.cz redaktor LN
