* Jak je těžké si vysloužit takovou lásku dětí?
Když máte bezvadné děti, tak to jde samo. Já je naštěstí mám. Tato anketa je u nás na škole docela populární a mí žáci mě navrhli poprvé už před šesti lety. To jsme se dostali do finále a po třech letech mě jiní žáci nominovali také a také jsme se do finále probojovali. Letos to měly děti nachystané ještě předtím, než mě vlastně pořádně poznaly, což jsem jim také říkala, ale pak podpisy stejně sehnaly a daly mi svou důvěru.
* Kolik dětských podpisů se na vaši podporu sešlo?
Pokud je to větší škola, tak jich musí být minimálně sto, včetně podpisů dalších vyučujících. Pak o mně musejí napsat příběh, který se mnou zažily, a charakteristiku mé osoby.
* Co tam napsaly?
Prý že jsem nejchytřejší, nejsilnější, nejrychlejší a umím hrát výborně vybíjenou. Což mezi čtvrťáky není zase až takový problém. Pak že umím pískat na prsty a že se do všeho vrhám po hlavě a že jsem z nápadů úplně šílená a oni se mnou.
* Jak chápete své učitelství. Jako poslání a zaměstnání?
Je to strašně složité. Mám obavy, že se učitel bere jako soupeř. Ne umě ve třídě, protože mám velké štěstí na rodiče a spolupráce s nimi je v symbióze. Mnozí učitelé to ale mají složité právě z této strany, ze strany rodičů.
* Mluvíte o dobrých vztazích s rodiči. Budujete si je nějak, nebo to je jen náhoda?
Já učím dvacet let a tady tato třída není úplně normální. Vymyká se běžným standardům, pokud by se to tak dalo říci. Mám pětadvacet dětí, které si pomáhají, spolupracují a mají radost z úspěchů druhého. Není to jen o tom já, ale i o ostatních. V tom mi samozřejmě pomáhají i rodiče těch dětí. A musím ještě jednou říci, že jsem za ně opravdu velmi vděčná.
* Máte sama děti?
Ano dvě. Devatenáctiletého maturanta a jednu školačku z páté třídy.
* Zajímalo by mě, jestli jste nějak vybírala pro své děti školu. A zda jste nepřemýšlela i o škole výběrové nebo soukromé?
Naštěstí když nastoupila má dcera do první třídy, tak se otevírala bilingvní třída. Mají tak možnost všechny předměty, kromě českého jazyka, studovat v angličtině. Samozřejmě jsem s velkou radostí dceru do této třídy přihlásila, a co se týče angličtiny, jsou na tom velmi dobře. Takže když rodiče mají možnost a chtějí si za nadstandardní vzdělání trochu připlatit, tak je to podle mě jen a jen dobře. Vzdělání je nejdůležitější.
* Mají stále učitelé málo peněz, nebo se to alespoň trochu zlepšilo?
Tak všeobecně, když se podíváte, ve školství převládají ženy. Na to, aby měl muž živit rodinu z takových peněz, by to nestačilo. Ale vynikající věcí jsou pro učitele prázdniny a ty já bych nevyměnila. Pracují sice ve škole i o prázdninách, ale stejně bych neměnila. Kdybych neměla manžela, tak to samozřejmě nezvládnu, ale musím říci, že u nás na škole to je celkem slušné. Máme ředitelku, která je výbornou manažerkou.
* Máte nějaký návod, jak vyjít s agresivními dětmi?
To je složité. Mám štěstí, že učím na prvním stupni a tam agresivity tolik není. Navíc já jsem v poměru k ostatním kolegyním veliká, takže některé děti je dobré občas trochu usměrnit. Nemyslím rákoskou nebo bitím, ale dotekem, objetím, zastavením. Bohužel ale vývoj směřuje k agresi. Proto je dobré mít třeba koutek nebo místnost s boxovacím pytlem a tam tu energii vybít a vytřískat.
* Co mobily ve školách?
Je to velký průšvih. U nás ve škole platí pravidlo vypnutého mobilu. Dítě mobil ve škole nepotřebuje. Moje děti to dodržují. Ale často se stává, že žáci svého učitele pomocí mobilů degradují v naprostého kašpara, což je šílené...
