Tato Mackerrasova láska se datovala už od roku 1947, kdy mladý (původem australský) hobojista londýnské opery Sadler’ Wells odjel na stipendium studovat dirigování u Václava Talicha na pražskou AMU. Znovu a znovu po letech opakoval, že toto setkání bylo pro něj osudové, podobně jako Talichovo nastudování Káti Kabanové, jež v Praze tehdy viděl. Uvedl její britskou premiéru (v roce 1951) a posléze řídil všechny Janáčkovy opery na různých světových scénách.
„Nemusím nikomu říkat, že Händel či Mozart jsou skvělí skladatelé. Ale bylo tu potřeba někoho, kdo bude říkat, že taky Janáček je skvělý skladatel, a to jsem dělal,“ vysvětlil svůj zájem o českého skladatele. „Jestli jsem v životě něčeho dosáhl, tak to je propagace Janáčka.“
Na bilančních CD Sir Charles Mackerras – Život s českou hudbou jsou všechny nahrávky, jež sir Charles pořídil s Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, rozhlasovými symfoniky a s Pražským filharmonickým sborem plus sólisty, nejde však o díla operní. Zároveň bylo vydáno i DVD s Janáčkovou Glagolskou mší, Tarasem Bulbou a Žárlivostí, jež doplňuje i zvukový záznam rozhovoru s Charlesem Mackerrasem.
