Záběr knihy bohatě vybavené fotodokumentací je samozřejmě širší než pouhá chronologie divadla, performancí a jiných akcí, které se v posledním dvacetiletí odehrály v nejrozmanitějších lokacích od plenéru až po zdevastované industriální provozy. Jde o hlubší zamyšlení nad tímto novým typem produkce, která kříží několik uměleckých žánrů. Site-specific je nepochybně jedním z výhonků druhé divadelní reformy čili zjednodušeně snah vyjít z tradičního divadelního prostoru.
Fabrika, klášter i zoologická Termín site-specific se u nás začal používat v druhé půlce 90. let a převzali jsme ho z Nizozemska a Velké Británie. Pohybuje se na hranici výtvarného umění, zejména pak konceptuálního, divadla a hudby a pro leckoho bude překvapení, že jeho prapočátky tkví v 50. letech a odkazují k Vladimíru Boudníkovi. Po spíše osamělých akcích 70. let se začíná zvolna rozvíjet v atmosféře dohasínající normalizace (sympozium Terezín, Malostranské dvorky, Min Tanaka apod.). Po úvodní teoretické stati, která si všímá zkoumaného termínu z řady aspektů teoretických i historických, následuje vlastní náplň knihy. Tvoří ji pětadvacet projektů, které vznikly v různých podmínkách: jsou tu jednorázové aktivity uměleckých sdružení, kontinuální projekty, festivaly. Odehrávají se na nejrůznějších místech od kláštera v Plasích přes zoologickou zahradu po opuštěnou Vojtěšskou huť na Kladně. Knihu pak doplňuje přehledný letopis site-specific na našem území od roku 1949 až do současnosti.
Výběr dobře ilustruje rozvoj této inspirativní discipliny u nás, která má budoucnost, a to nejenom proto, že disponujeme dostatkem přízračných a poničených objektů. Díky prolínání uměleckých oborů totiž poskytuje nebývalou tvůrčí volnost, která vede k objevování netušeného. Větší část projektů je ryze autorských a možná je trochu škoda, že oživené nedivadelní prostory tvůrce málo motivují k originálnímu pojetí fixních textů.
HODNOCENÍ LN **** Denisa Václavová, Tomáš Žižka a kol.: Site specific
Praha, Pražská scéna 2008.
