Nikolaj Pavlovič Akimov píše: kdyby se naše úspěchy v oblasti komedie vyrovnaly dejme tomu našim trumfům v oblasti fyziky nebo šachů, stal by se tento veselý žánr skutečnou bojovou zbraní propagace našich názorů i daleko za hranicemi naší vlasti. Je obecně známo, co je povinností sovětské satiry a komedie: útočit na nedostatky naší skutečnosti, na přežitky, na to, co ruší a brzdí náš rozvoj. Chceme-li tedy, aby byl tento žánr řádně využit, je jasné, že předmětem jeho působení se musí stát vážné nedostatky, zakořeněné přežitky a skutečné vady. Byl bych docela klidný, kdyby nám někdo autoritativně objasnil, že v nejbližších padesáti letech komedii potřebovat nebudeme. Pak bychom se mohli zabývat něčím jiným. Ale jestliže se nám říká, že komedii potřebujeme nezbytně, pak je naší povinností profesionálů otevřeně říci, v jakých podmínkách může komedie fyzicky existovat a mít v sovětské dramatice důstojné místo. Je nutno zdůraznit, že škodlivým, ideově pochybeným, patologickým komediím - jako všemu patologickému - musí být cesta naprosto uzavřena.
Z diskuse o sovětské komedii Divadlo 1959, č. 7
Premiéry
Tomáš Vondrovic: Praha
záludná aneb Karty nelžou
režie: Tomáš Vondrovic
Viola Praha 22. 10.
Vít Brukner a Buchty a loutky:
Popeláři jedou
režie: Vít Brukner
Studio Švandova divadla, 23. 10.
Michail Jurjevič Lermontov:
Maškaráda
Režie: Daniel Špinar
Klicperovo divadlo Hradec Králové,
24. 10.
William Shakespeare:
Antonius a Kleopatra
režie: Jiří Josek
Divadlo v Řeznické, 26. 10.
