Hned ze začátku přitom autoři Thomas a Wingert konstatují, že schopnost otevírat a inspirovat dětskou mysl není dána zdaleka každému. Jde o nadání, s nímž se člověk narodí, anebo nenarodí. Vyučovacím schopnostem lze sice podle nich do určité míry budoucí pedagogy naučit, ale nikoliv nezáživnou teorií, kterou většina škol nabízí.
Problém je podle autorů v tom, že ti nejlepší nenastupují tam, kde je jich nejvíce potřeba, tedy do škol s nejslabšími výsledky, nýbrž do škol elitních.
V USA se tento problém snaží řešit například pomocí programu Teaching for America, v jehož rámci chodí vynikající absolventi prestižních univerzit na dva či tři roky učit právě do chudých čtvrtí, do míst, kde žijí národnostní menšiny nebo kde je zvýšená kriminalita.
Nejvíc pomohl hurikán Určité výsledky to přináší, jde ale o limitovaný projekt. Sám o sobě nedokáže zásadním způsobem zmenšit propast, která se rozvírá mezi úspěšnými a neúspěšnými.
Překážku řešení tohoto problému (který ostatně není jenom americký) vidí Newsweek v přílišné regulovanosti veřejného školství a v učitelských odborech, jež brání školám zbavovat se učitelů se špatnými výsledky. Jako zajímavost uvádí článek pozitivní dopad hurikánu Katrina, který nezničil jen město New Orleans, ale také tamější školský establishment. Bez jeho dohledu pak udělaly neworleanské školy za krátkou dobu, jež následovala, větší pokrok než školy v kterémkoliv jiném americkém městě. Učitelé neodboráři přistoupili nejen na intenzivnější práci s dětmi, ale také na to, aby byli hodnoceni podle výsledků své práce, ověřovaných opakovanými žákovskými testy.
