Nevím, co dělali v sobotu večer kolegové z agentur. Normálně mi posílají na mobil zprávy o každé havárii, požáru a podobných věcech. V sobotu večer ale neposílali nic. Asi se taky dívali na fotbal.
Byla druhá polovina druhého poločasu, Rosický hrál jak Bůh, vedli jsme a Poláci už jen odkopávali. A já i můj syn Jakub jsme celí napjatí čekali ještě na jednu zprávu – jak hrají Slováci v Bratislavě proti Slovinsku? Na mobilu ale pořád nic.
Najednou, zrovna jsme hráli s Poláky okopávanou uprostřed hřiště, začal celý stadion skandovat. „Slovensko, Slovensko!“. Trvalo to minutu, možná dvě a nezúčastněný pozorovatel musel mít pocit, že se asi čeští fanoušci zbláznili, nebo, že Československo ještě žije. Dali jsme ještě jeden gól a Rosického vyprovázely ze stadionu bouřlivé ovace. Prostě fotbalová nádhera. Konec, dlouhý potlesk. Mobil pořád mlčel. Někdo v řadě před námi měl asi novější typ telefonu, nebo zavolal domů, a tak se mezi odcházejícími fanoušky začala šířit smutná zpráva, potvrzená o chvíli později i hlasatelem na Letné. Slováci pár minut před koncem prohrávají se Slovinskem 0:1. „Snad ještě vyrovnají,“ říkal jsem s nadějí synovi a snažil se vzpomenout, jak to v té tabulce naší skupiny vlastně je. Pak konečně přišla zpráva.
Naschvál to nebyl Slováci nevyrovnali, prohráli se Slovinci 0:2 a Česko odsoudili k čekání na zázrak v podobě výhry San Marina nad rozjetými Slovinci. Vůbec si ale nemyslím, že to udělali naschvál. V Bratislavě bylo v sobotu stejně smutno jako v Praze. Oslavy postupu musely být odloženy. A první místo, a tedy jistý postup, Slováky čeká, jen když vyhrají ve Varšavě nad Poláky.
Viděl jsem Slováky hrát v Praze i v Bratislavě. Když si věří, jsou báječní, když jim teče do bot, nehrají skoro nic. Poláci v kvalifikaci doma ještě s nikým neprohráli, ani v sobotu nehráli vůbec špatně. A baráž? To je ruleta. Slováci proto nepotopili nás, ale především sebe. Ten kamion piva, který jim v sobotu slíbil Bernard za vítězství nad Slovinskem, bych vsadil na to, že na mistrovství světa v Jižní Africe nakonec nebudou ani oni. Tak už to v těch našich dějinách bývá. Vždy když nás Čechy Slováci „potopili“, odnesli to především oni sami.
O autorovi| Luboš Palata redaktor LN
