Okraj sluneční soustavy ze všech stran obklopuje kulovitý Oortův oblak tvořený kometami, které jsou od Slunce zhruba 50 000krát dál než Země. Vědci dosud předpokládali, že tyto objekty vznikly blíž ke Slunci a pak se od něj ve dvoufázovém procesu odstěhovaly. Nejprve se působením gravitace velkých planet, jako je Jupiter a Saturn, prodloužily jejich dráhy. Komety vytvořily rozptýlený disk, ze kterého je potom vnější tah naší Galaxie vytáhl ještě dál.
Levison ale vypočítal, že tímto mechanismem by se do Oortova oblaku mělo dostat nanejvýš desetkrát víc komet, než kolik jich zůstalo v rozptýleném disku. Ve skutečnosti je ale tento poměr 700:1. Nadbytečné objekty podle jeho slov Slunce kdysi ukradlo jiným hvězdám. Únos v porodnici Stálice se obvykle rodí ve shlucích obsahujících deset až tisíc hvězd, které se od sebe postupně vzdalují. Právě v této rané fázi mohou hvězdy svou gravitací ovlivňovat i objekty patřící jejich kolegyním a vylákat je od nich pryč.
„Pokud většina komet v Oortově oblaku pochází od jiných hvězd, patří mezi ně pravděpodobně i slavná Halleyova nebo Hale-Boppova kometa. Jejich dráhy naznačují, že také ony do oblaku kdysi patřily,“ říká Levison.
Podle Briana Marsdena z HarvardovaSmithsonianova centra pro astrofyziku v Cambridgi v Massachusetts je Levisonova teorie sice zajímavá, ale zatím nemáme k dispozici dost pozorování objektů v Oortově oblaku, abychom ji mohli jednoznačně prokázat.
