Otazníky kolem oficiálního přijetí Miloše Zemana Václavem Klausem
O vyprázdněnosti naší politiky svědčí fakt, že setkání dvou v podstatě vyhaslých politických zombií vzbudilo takovou pozornost.
Klaus je významný jen proto, že zastává ústavou vymezenou funkci; ústava nepočítala s tím, že by tuto funkci ztělesnil někdo, kdo svěřeného úřadu použije čistě a výhradně k ventilování své vlastní extravagance. Na to, aby něco prosadil, nemá politickou sílu, protože se postupně připravil o všechny spojence. Z titulu funkce však může leccos oddálit nebo zničit. Naposledy to předvedl kolem podpisu Lisabonské smlouvy a jistě se máme na co těšit při sestavování nové vlády. Zeman je důchodce z Vysočiny, sám sebe k tomu odsoudil a na nic jiného nemá, leda na udílení hraběcích rad. Stejně jako Klaus se i Zeman odsoudil do izolace sám. O jeho naprosté politické neschopnosti svědčí způsob, jakým se nakonec až zesměšnil při svém pokusu získat prezidentský úřad. Ti dva se potkali. Kdyby to bylo v hostinci U Vystřeleného oka, bylo by to v pořádku. Že se to stalo na Hradě, to je důvod k podivu.
Nemá smysl spekulovat, co to znamená. Že by Klaus odměnil Zemana za to, že prostřednictvím Šloufa se propletichařil s odřenými zády znovu do prezidentské funkce? I tato teorie se bere v úvahu při dešifrování toho, co se vlastně stalo a proč to bylo. Proti této teorii hovoří pochybnost, je-li Šloufova zásluha na Klausově volbě vůbec nějaká, natožpak rozhodující, a vděčnost je pojem v politické praxi naprosto neznámý. Navíc, Klausova podpora Zemanovi nemá pro nastávající volby vůbec žádný význam. Pamatujeme naopak doby, kdy podpora ze strany jeho předchůdce Václava Havla měla efekt zničující.
Smíšené pocity Nesporná je odezva toho setkání. Lidovci a zelení berou jako velkou pohanu z Klausovy strany, že nebyli na Hrad pozváni, kdežto Paroubek a Topolánek ano. Už sám tento fakt byl interpretován jako známka Klausovy preference těchto stran, v podtextu s úmyslem podpořit jejich vzájemné spojenectví. Toto podezření je posíleno jedním tématem setkání prezidenta s důchodcem. Změna volebního systému je evergreen naší politiky a ti dva ho otevřeli. „Bez této změny zde budou stále generovány velmi slabé vlády, které budou spíše předmětem útrpnosti než obdivu,“ řekl k tomu Zeman doslova. V minulosti byl diskutován projekt nikoli zásadní změny systému. Ke stávajícímu by stačilo dodat jakýsi bonus pro vítěze. Ten by dodal vítězi určitý počet křesel a tím by se zabránilo onomu „houpačkovému režimu“ naší sněmovny, kde stačí jeden poslanec Wagner nebo Pohanka, aby se celá sněmovna překlonila nalevo nebo napravo.
Jednání na Hradě se však točilo kolem přechodu z poměrného na většinový systém. Není divu, že malé strany křičí. Ten pro ně znamená neúměrné riziko. Ohroženi by byli i komunisté, jakkoli nejsou malou stranou, co se počtu voličů týká. Pro představu, jak by v takovém systému dopadli, se stačí podívat na sestavu v Senátu, zvolenou většinovým systémem. Zatímco lidovci a zelení spustili rozhořčený kvikot, komunisté se nevyjádřili. Ti první dva jsou totiž v preferencích na hranici, nebo dokonce pod hranicí volitelnosti a každá záminka k mediálnímu projevu je jim dobrá. Komunisté mají své jisté. Většinový systém by zajistil silnou vládu, to asi ano. Je to ale taková pravda, jako když se řekne, že by lidi neměli krást. Za současného systému je to v parlamentě půl na půl už dvacet let. Jenže ke změně ústavy by byla nutná ústavní většina a ta je v této kauze naprostou utopií. Není tedy proč se vidinou zavedení většinového systému pro volby do dolní sněmovny zneklidňovat.
Pravá příčina Miloslav Ransdorf je zatím jediný komunista, který k tomu vyslovil svůj názor. Podle něho šlo čistě o vzpomínání dvou veteránů „zavedení kapitalismu“ u nás. Nelze to pokládat za reklamu pro nějakou stranu, protože tato strana pořádně ani neexistuje a nemá žádnou strukturu. Zeman sice prohlásil, že Klaus „projevil jisté sympatie“ pro jeho stranu, jenže je známo, že Klausovy silné sympatie jsou rezervovány pro jiný politický projekt odsouzený k volebnímu propadu. Je to Machova Strana svobodných občanů, jíž Klaus fandí v boji proti „novým variantám kolektivistických ideologií“.
Takže znovu, nebyla to ani odměna, ani podpora do nadcházejících voleb. Že by tedy zviditelnění? K tomu jistě došlo, píše o tom kdekdo. Ale opět, takové zviditelnění nemá vůbec žádný efekt. Volič, toto statistické individuum, pravděpodobně nezaznamenal tuto světodějnou událost, jelikož čte Blesk a zajímá se nanejvýš o to, zdali se zvýší daň na pivo, a pokud sám bere nějakou dávku a přidávku, zvolí Paroubka. Klaus se zviditelní, kdy si vzpomene, a ani Zeman na neviditelnost nemůže naříkat. Nejpravděpodobnější se zdá vysvětlení, že ješitný Klaus, pozlobený stesky neoposmluvních stran, že byly odehnány od Prahu Jeho Veličenstva V Novoročním Slyšení, přizval dle tradice monarchů ke slyšení klauna. Všem na vztek. A Zeman na to přistoupil, jak jinak? Vždyť je klaun.
***
Volič, toto statistické individuum, asi nezaznamenal tuto světodějnou událost, jelikož čte Blesk a zajímá se nanejvýš o to, zda-li se zvýší daň na pivo.
O autorovi| ONDŘEJ NEFF novinář a spisovatel e-mail: ondrejneff@gmail.com
