Ještě než stihli Češi perzekuci židovských lékařů dokončit, přišli Němci. „Krátce po okupaci mu zakázali lékařskou praxi vůbec,“ pokračuje žena. Její otec, praktický lékař Julius Fantl, si pak podal žádost a ordinaci mohl otevřít alespoň pro židovské pacienty: „Nikomu jinému nesměl poskytnout ani první pomoc.“
Obrat k horšímu přišel v červnu 1942: „Všichni, moji rodiče, mladší sestra, babička a já, jsme byli deportováni do Terezína.“ První odešla na smrt babička, zbytek rodiny převezly transporty v prosinci 1943 do Osvětimi.
Dagmar Lieblová měla štěstí. Označili ji za práceschopnou a z Osvětimi se dostala do BergenBelsenu, kde ji na konci války osvobodili Britové. Doktor Fantl se ale ven již nedostal: „Otec to nepřežil, skončil v plynové komoře. Naživu jsem zůstala z celé rodiny jedině já.“
