Ale jen do chvíle, než se objeví potíže.
Při pohledu do historie se často nedokážeme ubránit pocitu, že naši předkové dělali velmi hloupé chyby. Které navíc často vedly k pádu větších i menších společností.
Příkladem v malém by mohl být osud Velikonočního ostrova či středověké norské kolonie v Grónsku. Majestátní ukázkou „konce civilizací“ jsou pak zříceniny mayských měst, které jejich obyvatelé opustili dávno před příchodem evropských dobyvatelů.
Jak se obyvatelé těchto a dalších zaniklých společností propracovali k vlastní záhubě? Na tuto sugestivní otázku se snažili suchým jazykem evoluční biologie odpovědět v časopise Evolution and Human Behavior američtí ekologové Hal Whitehead a Peter J. Richerson. Pokusili se vylepšit stávající modely vývoje lidské společnosti. Ty zatím vycházely z předpokladu, že ve společnosti panuje rovnováha dvou druhů učení: individuálního a přejímáním od ostatních. Díky tomu si společnosti měly zachovat schopnost přizpůsobení změně životních podmínek. Takový model ovšem nedokáže vysvětlit náhlé kolapsy minulých společností.
Důvod byl podle autorů nového modelu v tom, že starší práce podceňovaly výhody přejímání znalostí. To má v evolučním souboji obou typů učení jednu velkou výhodu: stojí mnohem méně prostředků. Jedinec se nemusí bát ztrát a zklamání, které s sebou experimenty s novými postupy nutně přinesou. Individuální učení tak může ze společnosti téměř vymizet. Prostě se stane příliš nákladné. To platí především tehdy, když prostředí, ve kterém společnost žije, prochází dlouhými údobími klidu a pak krátkým obdobím náhlých změn. Což se na Zemi, jak dokazují historické záznamy (např. klimatologické), stalo již mnohokrát.
Společnost pak může ztratit schopnost reagovat na změny. Většina lidí se setrvačností učí jeden od druhého a přestanou si všímat změn, které probíhají okolo nich. Výsledkem „rozchodu“ se skutečností pak je katastrofa. Model velmi dobře odpovídá některým historickým příkladům, jako je opuštění některých mayských měst.
Tento nepříznivý vývoj samozřejmě není bezpodmínečně nutný, uvádí vědci. Například je důležité klást důraz na to, od koho se učit. Pokud budou vzorem skutečně úspěšní jedinci, kteří se dokázali přizpůsobit prostředí, není napodobování tak na škodu. Větší nebezpečí ustrnutí hrozí menším společnostem. Autoři nové studie ovšem upozorňují, že za svými „doporučeními“ nestojí na 100 procent. Vyžadují další ověření na větších sadách údajů.
