Kultura Tiwanaku představuje jednoho z nedůležitějších předchůdců incké říše. Před 1000 až 1500 lety se rozšířila z oblastí okolo jezera Titikaka do dalších míst dnešní Bolívie, Peru i Chile. Její nositelé byli vynalézaví zemědělci, monumentální stavitelé a také... uživatelé drog, kteří své oblíbené halucinogeny neváhali dovážet z velkých dálek.
Slabosti Tiwanaků nejlépe prozradily jejich pohřební zvyklosti. Archeologové objevili u kosterních pozůstatků řadu pomůcek ke šňupání drog (na jediných vykopávkách se například našlo 614 kusů podobného vybavení).
Chemický rozbor těchto předmětů na nich odhalil stopy halucinogenu nazývaného vilca, tedy látky ze stromu Anadenanthera colubrina. Podle svědectví etnografů je používání této látky hodně rozšířeno i mezi dnešními domorodými kulturami. Další nepřímé důkazy poskytlo skenování lebek z pohřebiště kultury Tiwanaku. U některých se totiž objevily charakteristické léze typické pro časté konzumenty prášku z anadenanthery. Ale i když existují důkazy o užívání drog v řadě minulých i současných kultur, přímých stop z minulosti není příliš mnoho.
Teď k nim přibyla práce, která byla přijata k vydání do časopisu Journal of Archaeological Science. Už je k dispozici na internetových stránkách tohoto časopisu. Tým Juana Ogaldeho z Universidad de Tarapacá v chilské Arice totiž prokázal přítomnost této drogy v částech mumifikovaných těl příslušníku kultury Tiwanaku. Vědci zkoumali 32 těl nalezených v severním Chile. Z jejich vlasů získali alkaloidy, které poté identifikovali pomocí tzv. plynové chromatografie.
Vědci postupovali velmi svědomitě a své výsledky ověřovali v takovém rozsahu, jak jim to množství získaných vzorků dovolilo.
Vědci hledali především dva alkaloidy: zcela logicky byl jedním z nich na základě předchozích analýz alkaloid obsažený v anadenantheře. Druhou byl alkaloid harmin, který se vyskytuje v liáně Banisteriopsis. Tato látka zpomaluje rozpad neurotransmiterů (např. serotoninu) v mozku, takže efekty mozkových stimulů na uživatele přetrvávají déle než obvykle.
Výsledky nenaznačují, že zneužívání drog mělo v kultuře Tiwanaku nějaké epidemické rozměry. Stopy harminu se našly jenom ve dvou ze 32 zkoumaných těl.
V prvním případě šlo o dospělého muže, který měl zřejmě poměrně význačné společenské postavení. Naznačuje to alespoň nález obřadního klobouku v jeho hrobě. Na jeho lebce byla také dobře patrná již zmíněná léze vznikající často při dlouhodobém šňupání.
Druhé tělo je ještě zajímavější: jde o mrtvolku přibližně jednoročního dítěte. Že by se jednalo o tak mladého konzumenta drog, je velmi nepravděpodobné. Spíše se nabízí možnost, že droga hrála významnou úlohu v nějakých rituálech těsně po narození dítěte nebo v prvních okamžicích jeho života. Nebo snad při pohřebních rituálech.
Výskyt harminu má v kontextu nálezu další zajímavost: není známo, že by se tato látka v Jižní Americe vyskytovala v jiné rostlině než v liáně Banisteriopsis. Ale ta roste jenom v Amazonské nížině, poměrně daleko od oblasti údolí Azapa, kde byly mumie objeveny. To naznačuje, že během rozkvětu oblasti Tiwanaku byl v oblasti rozšířen i dálkový obchod.
