Pohled českého práva na uznatelnost souběhu výkonu funkce členů statutárních orgánů nebyl jednotný. Například do poloviny roku 2009 bylo sloučení vyžadováno u čelných představitelů bank. U ostatních obchodních společností zákon souběh přímo zakazuje.
Poměrně nelogické pak je to, že odměna člena představenstva je na rozdíl od odměny jednatele daňově neuznatelným nákladem. Jediným vysvětlením může být pouze domněnka, že zákonodárce, který příslušné pasáže zákona o daních z příjmů přijal, považoval člena představenstva buď za vlastníka, případně reprezentanta společnosti navenek. Pokud by zákonodárce považoval obchodní vedení za práci pro společnost, a nikoliv za pouhé „zasedání“ ve statutárním orgánu a pobírání odměny, určitě by daňovou uznatelnost takové odměny umožnil. Stejná argumentace je použitelná v případě pojistného. Pokud by zákonodárce akceptoval, že obchodní vedení společnosti je práce, kterou se dá poctivě živit až do důchodu, a že je adekvátní, aby takovýto pracující v případě pracovní neschopnosti pobíral nemocenskou, nebyla by zde potřeba manažerů uzavírat souběžné pracovní poměry. Jakékoli řešení současného stavu musí podle našeho názoru zajistit jednatelům a členům představenstva z pohledu nemocenského a důchodového pojištění postavení na úrovni zaměstnanců. Je tedy třeba jejich dosavadní pozici a práva upravit tak, aby v případě, kdy odváděli pojistné, na ně bylo pohlíženo jako na účastníky daného systému, bez ohledu na to, zda byli po právní stránce skutečně systému účastni.
Do poloviny roku 2009 bylo sloučení funkcí vyžadováno u představitelů bank
O autorovi| PETER CHRENKO, partner PWC ČR
