Muž inkasoval od kontrolorů skoro čtyřnásobek částky, kterou ukazoval taxametr. V kasační stížnosti mimo jiné zpochybňoval ústavnost cenové regulace taxislužeb a zákonnost důkazů.
Nepoctivý taxikář: místo 330 korun chtěl více než tisícovku Soudní senát dal taxikáři za pravdu, že audiovizuální záznam z kontroly vznikl v rozporu se zákonem. Úředníci na jeho pořízení neměli právo. Taxikáři to ale nepomohlo - podle správního soudu totiž byly ve sporném případu klíčové jiné důkazy, zejména výpovědi obou kontrolorů.
Taxikář namítal, že ani jejich svědectví nelze použít, protože jako zaměstnanci magistrátu nejsou nestranní. S tímto argumentem ale soudci nesouhlasili. „Pokud by soud akceptoval tento argument, znamenalo by to v konečném důsledku úplné znemožnění kontrol prováděných správním orgánem, do jehož kompetence příslušná agenda spadá,“ stojí v rozhodnutí senátu s předsedou Vojtěchem Šimíčkem.
Spornou kontrolu provedl magistrát v červenci 2006. Taxikář vezl kontrolory z Malostranského náměstí do Kutilovy ulice. Celková cena měla činit maximálně 330 korun, ale taxikář požadoval 1 122 korun.
Ve své stížnosti zpochybňoval také cenovou regulaci taxislužeb, k níž může magistrát podle zákona přistoupit jen při hrozbě omezení hospodářské soutěže nebo za mimořádné tržní situace. Podle soudců však právě taková situace na trhu taxislužeb v Praze panuje. „Dle názoru soudu je taxislužba trhem služeb, který je (a to zejména v Praze) postižen silnou informační asymetrií, která ve svém důsledku vede k selhávání trhu a k omezení efektivní hospodářské soutěže,“ stojí v rozhodnutí. Stížností na taxikáře přibývá Stížnostmi taxikářů se Nejvyšší správní soud zabývá v poslední době častěji. Pražští taxikáři jsou často terčem kritiky kvůli kořistnickému přístupu k cizincům a vysokým cenám. Soudci letos například potvrdili, že vyhlášku s maximálními cenami taxislužeb musejí v Praze respektovat i taxikáři z jiných měst, která nemají stanovený žádný cenový strop.
V květnu pak soud na podnět taxikáře, který si stěžoval na likvidační výši pokuty, rozhodl, že úředníci musejí před vyměřením pokuty za takzvané jiné správní delikty zkoumat majetkové poměry pokutovaných lidí.
