Snad s žádným rozsudkem se loni neseznámilo tolik lidí jako s tím, který vynesl soudce Cepl ml. v kauze „justiční mafie“. Nyní ho můžeme srovnat s usnesením odvolacího soudu a poučit se o tom, jak se nalézá spravedlnost.
Právě to, co někteří právníci v čele s místopředsedou nejvyššího soudu Kučerou kritizují jako teatrálnost, je Ceplovým velkým přínosem a ojedinělým pozitivem této tristní aféry. I pokud se má ukázat, že Cepl je - jak tvrdí Kučera - špatný soudce, není k tomu jiné cesty než upřít pozornost na jeho práci.
O to horší příklad dávají členové žalující strany. Jestliže „mediální tyátr“ vytýká Ceplovi právě Kučera, můžeme z toho vyvodit jediné: soudce se má uzavřít před veřejností, avšak o to víc má diskutovat za zavřenými dveřmi s politiky, lobbisty a úředníky třeba i o neuzavřených soudních kauzách, do nichž mu vůbec nic není.
Nejdál zachází exministr Němec, který nahlas uvažuje o tom, že se bude Ceplovi mstít kárnou žalobou či dokonce stíháním za zneužití pravomoci veřejného činitele. Takže odlišný právní názor může být trestný - to je drsné novum. Ale Němec si nevidí do úst. Právě pražskému vrchnímu soudu, který Cepla odstavil, totiž opakovaně ruší rozsudky Ústavní soud. Až mu zruší i tenhle, mohlo by taky někoho napadnout, jestli není na čase „tři přadleny“ rovnou postavit ke zdi.
