WASHINGTON/PRAHA Z Bronxu až na post soudkyně Nejvyššího soudu, takový je příběh Sonii Sotomayorové, kterou vybral prezident Barack Obama, aby u nejvyšší soudní instance nahradila Davida Soutera odcházejícího na penzi. Její nominaci ještě musí schválit Senát, ale vzhledem k její dosavadní bohaté praxi půjde pravděpodobně jen o formalitu.
Vášnivá fanynka baseballistů New York Yankees bude ve více než dvousetleté historii soudu teprve třetí ženou, která v něm zasedne (první byla Sandra Day O´Connorová). Její příběh v lecčems připomíná příběh Baracka Obamy.
Sotomayorová se narodila v rodině hispánských přistěhovalců z Portorika. Její otec, jinak vyučený zámečník, neuměl anglicky ani slovo. Rodina žila vesměs v bytech pro sociálně slabší a často se stěhovala, i když jen v rámci Bronxu.
Když bylo Sonie šest let, zjistili jí lékaři cukrovku. Aby toho nebylo málo, o pouhé tři roky později přišla o otce. Matka, která pracovala jako zdravotní sestra, se tehdy zařekla, že jí a jejímu bratrovi Juanovi dopřeje co nejlepší vzdělání. Sonia dodnes vzpomíná na to, jak jim domů přinesla výtisk Encyklopedie Britannica, aby se naučili pořádně anglicky. V domě, ve kterém tehdy žili, měl doma knihy málokdo a ani malou Soniu čtení moc nebavilo. Daleko raději sledovala v televizi případy slavného advokáta Perryho Masona.
Levicová liberálka? K smíchu... Dění u soudu jí natolik učarovalo, že se rozhodla stát se soudkyní. Za svým cílem šla tak odhodlaně, že se probojovala až na Princeton, který navíc absolvovala s „červeným diplomem“ (jinak titulem summa cum laude). Svá studia později ukončila doktorátem na Yaleské univerzitě.
Praktické zkušenosti sbírala u prominentního newyorského prokurátora Roberta Morgenthaua. „Byla odvážnou, důslednou a nesmírně pracovitou žalobkyní,“ zavzpomínal na ni Morgenthau.
Bílý dům ji při oznámení nominace charakterizoval podobně (jako „ostrou a nebojácnou“). Prý to bude potřebovat, až bude diskutovat s předsedou Nejvyššího soudu Johnem Robertsem, který vede momentálně početnější konzervativní křídlo devítičlenného sboru (konzervativci převažují v poměru 5:4). „Obamu zajímalo hlavně to, jestli má na to postavit se Robertsovi,“ řekl deníku The Washington Post nejmenovaný zdroj z Bílého domu. „Po rozhovoru s ní prezident řekl, že nemá strach, že by to nedokázala.“
Její nominace vzbudila větší odpor jen u skalních konzervativců, kteří ji ocejchovali jako levicovou liberálku. „To je k smíchu,“ poznamenal její někdejší mentor a šéf Morgenthau ve sloupku v deníku The Wall Street Journal. „Jsem si jistý, že u všech těch, které žalovala, měla k liberálce pořádně daleko...“ Že to s jejími postoji bude jinak, dosvědčuje i fakt, že její nominaci zvažoval už Obamův předchůdce George W. Bush.
Kolegové mluví o Sotomayorové jako o „uvážlivé, opatrné liberálce, která bude respektovat předchozí verdikty Nejvyššího soudu“. Nevylučují však, že bude „zkoušet prosazovat svou v případech omezování osobní svobody jednotlivce“. Ty totiž preferuje.
***
Nejvyšší soud Nejvyšší soudní instance vznikla v roce 1789. V druhé polovině 19. století se počet jejích členů ustálil na devíti. Soudci jsou jmenováni na doživotí. Soud momentálně vede John Roberts, kterého nominoval v roce 2005 George W. Bush. S ním získali ve sboru převahu konzervativci (v poměru 5:4). Pokud Senát schválí nominaci Sonii Sotomayorové, budou v soudu zasedat dvě ženy (druhou je Ruth Bader Ginsburgová).
5x Sonia Sotomayorová
