* LN Jak jste se k nezvyklému angažmá dostal?
Na svaz tehdy přišel požadavek a dostal jsem pověření od tehdejšího předsedy Václava Jíry, abych vyrazil. Přijel jsem tam na Nehru Gold Cup, což je tam velký turnaj, a pak dostal i první půlroční smlouvu.
* LN Co jste se snažil hráče nejvíc naučit?
Říkal jsem jim, aby zpřesnili a zpomalili hru. Šlo o to, srovnat mužstvo dohromady. Staral jsem se ale i o mladší reprezentační týmy. Dali mi tam třeba přes 20 hráčů a zjistil jsem, že třeba šest sedm z nich tam nemá co dělat. Tak mi poslali další.
* LN V čem měli indičtí fotbalisté největší rezervy?
Hráčů je tam málo na to, kolik má Indie obyvatel. Techniku třeba i zastali, ale jejich problémem je výška. Nejvyššího v týmu jsme tam měli brankáře, ten měřil jen 172 cm. Když jsme hráli s Finy, tak všichni byli o dvě hlavy vyšší. Žádné velké porážky jsme ale nesbírali, skoro vždycky jsme soupeři nestačili jen o fous.
* LN Jak na tom byli Indové s disciplínou?
Velmi ukáznění, v tom nebyl problém. Byl jsem tam absolutní pán nad fotbalem. Co jsem řekl, to platilo. Nikdo mi tam do trénování nemluvil.
* LN Jaké má fotbal v Indii postavení v porovnání s ostatními sporty?
Kriket je tam jednička, jede všude a pořád. Potom se situace liší stát od státu. V některých vůbec fotbal neexistuje, někde hráli třeba vlastní ligu. Problém byl i s dorozumíváním. Je tam tolik různých nářečí, že spolu reprezentanti museli mluvit anglicky, jinak by si nerozuměli.
* LN Vnímal jste, že o fotbal mají fanoušci v Indii zájem?
Vůbec se tam nevybíraly peníze za vstupné. Těch zápasů jsme doma stejně moc nehráli, jen nějakou přípravu. Ale třeba na Nehru Cup přišlo jednou i 80 tisíc lidí. Na kvalifikační turnaje jsme jezdili mimo Indii.
* LN Jak je to s popularitou místních fotbalistů? Uplatnili se v showbyznysu jako třeba kriketové hvězdy?
Jeden z mých hráčů skutečně udělal kariéru ve filmu. V Bollywoodu nehrál fotbalistu, ale gangstera.
