V Kolumbii obživla stařenka právě v okamžiku, kdy se ji chystal hrobník nabalzamovat. Původně se ji chystal naondulovat, ale pak si to rozmyslel a přistoupil rovnou k balzamování, které se provádí galvanizováním, načež žena zatřásla pravou rukou, stejně jako to udělaly žáby stehny, když s nimi experimentoval Luigi Galvani a pak Alessandro Volta, ti dva blázniví – a proč to tajit – ujetí Taliáni. Žena pak vstala z pitevního stolu a věnovala se domácím pracím. * V Jizerských horách zabloudila na školním výletě školní třída, děti mosteckých horníků. Učitelka si spletla modrou turistickou značku se zelenou (to se stává běžně i pisateli Prachu a broků) a po chvíli začala i s třídou bloudit. Nejzlobivější byli žáci Mach a Šebestová, naopak vzorně se chovali žáci Hanč a Vrbata. Malé blouznivce našich hor zachránila Horská služba. * Političtí analytici odhadují, že po tuhých stalinských mrazech přece jen nastává chruščovovské období tání, nazvané tak podle meteorologické novely jistého Ilji Erenburga. Nebezpečím mohou být záplavy liberalismu, které by mohly přerůst až do pražského jara, proti němuž budou muset ledoví muži z Kremlu zakročit. Vot dialektika. * Zimní olympiáda je ovšem něco, s čím by Řekové (zúčastňují se jí vůbec?) nejspíš nesouhlasili, už jen proto, že povinně cvičili nazí. Výprava České republiky ostatně přišla namaškařena v jakýchsi strakatých plandavých kombinézách, které vypadají jako ohoz, v němž se mi v podchodu metra na smíchovském Andělu pravidelně snaží vnutit heroin, crack a zánovní jehly jeden dosti vyžilý dealer. Třeba to s ním konzultovali. * V nemocnici v Ivančicích operovali před půl rokem jednu paní a zapomněli v ní třiceticentimetrovou (!) špachtli. Paní se pak snažila lékaře přesvědčit, aby z ní tu špachtli vyndali, přičemž lékaři ji posílali domů, že to přejde. Nakonec jí obrovský nástroj z břicha vyndali. Paní by podle názorů odborníků měla být ráda, že v ní nenechali zednickou lopatku nebo vodováhu, jež se běžně při operacích na Moravě používají. * Francie koupila od nakladatelské rodiny Brockhaus rukopis pamětí Giacoma (v Právu ho přejmenovali na Giovanniho) Casanovy, jež psal jako starý, poněkud senilní muž na zámku v Duchcově. Paměti obsahují řadu kreseb, mezi nimi i první znázornění ženského lůna ve známé formě zkoseného čtverce. Pro Francouze jde o nepochopitelný piktogram, na čemž tam zkrachovala pointa hry Milana Kundery Ptákovina, založená na tomto infantilním znázornění. Francouz, spatří-li něco takového, kroutí jen hlavou a opakuje to své Qu’est-ce que c’est, mon Dieux!? * Frekventovaným slovem těchto dnů je jméno rakouského bévépéčka (bojové vozidlo pěchoty) pandur. Hned to člověku trochu obeznámenému s historií bylo podezřelé: panduři, to byla přece nejhorší teroristická sebranka 18. století, rekrutující se ze spodiny etnicky divokého Balkánu. Oblíbenou zábavou bylo odřezávání uší a jiných tělesných výčnělků pokojného obyvatelstva. To, že je měla ráda Marie Terezie, na tom nic nemění. Nejznámější pandur byl Franjo Trenk, divoký Chorvat, který jednou poslal císařovně kbelík s vlastními exkrementy. Nakonec skočil jako mumie v Brně, v kapucínském klášteře ho můžete vidět scvrklého za sklem. Tak takové věci nám chtěli Rakušané prodat. * Ondřej Štindl se rozepsal na www.lidovky. cz o svém negativním vztahu k večerníčku O včelích medvídcích, přičemž to odneslo celé včelstvo. Bylo mu jedním čtenářem vytknuto, že v seriálu nešlo o včely, nýbrž o čmeláky. Já myslím, že šlo o včely, ovšem vzhledem k tomu, že večerníček je třicet let starý, byly to včely, které ještě nepodlehly normě depilace. * Kosti svaté Anežky spočívají dál kdesi v pokoji, neodkryté zvědavci a senzacelačnivci. Je to tak dobře. Protože podle proroctví slepého mládence budou kosti Anežčiny nalezeny, až bude českému národu nejhůř. A to ještě není. A basta fidli.
O autorovi| Jiří Peňás, redaktor LN
