PRAHA Rok 2010 bude pro Evropskou unii v něčem krokem do nové etapy, v něčem návratem ke starým jistotám.
Těmi novotami jsou změny zavedené Lisabonskou smlouvou. Unie má nyní svého „prezidenta“ i „ministryni zahraničí“. Teprve letošní rok ale ukáže, nakolik jsou jen mluvčími či koordinátory názorů členských zemí EU. V případě prvního z nich (Hermana Van Rompuye) například při řízení vrcholných summitů, u druhé (Catherine Ashtonové) při zahraničních misích, například v únoru na Blízkém východě.
Tím starým prvkem bude držení předsednických otěží EU celý rok v rukou „starých“ členů. Od 1. ledna to jsou Španělé, v druhé půlce roku samotní otci zakladatelé Belgičané. Od letošního července tak dojde k zajímavé situaci: Belgičané budou předsedající zemí a jejich zástupce (von Rompuy) je bude doplňovat jako „prezident“. V podobné situaci se počátkem 90. let unie ocitla vzhledem k lucemburské klice v čele společenství. Například ve Washingtonu to tehdy považovali za – diplomaticky řečeno – kuriózní reprezentaci Evropy.
Komentář Petra Zavadila o výhledech EU čtěte na straně 8
