Paní Yun žije v jihokorejské vesnici Te-Song-Dong jen kousek od hranice se Severní Koreou. Pro všechny místní zde platí speciální režim – například večerní zákaz vycházení. Na oplátku zase nemusí platit daně a muži nechodí na vojnu.
SOUL Slunce už je vysoko na obloze a většina obyvatel obce Te-Song-Dong obdělává svá rýžová pole. Úrodu totiž sklízí jen jednou do roka, proto musí napnout všechny síly, aby byla co nejlepší. Zpovzdálí je přitom pozorují po zuby ozbrojení vojáci, tzv. vesnice svobody se totiž nachází v demilitarizované zóně rozdělující Korejský poloostrov a na nejstřeženější hranici na světě to je doslova, co by kamenem dohodil.
Te-Song-Dong je jediným civilisty trvale osídleným místem v zóně dlouhé 250 a široké 4 kilometry. Jen o několik set metrů dál, na severokorejské straně hranice, sice také stojí jedna vesnice, Ki-Čong-Dong. takzvaná ves propagandy, nikdo v ní ale nebydlí. Panelové stavby mají dokonce jen namalovaná okna a jejím jediným smyslem je ukázat, jak by se obyvatelé Jihu měli dobře, kdyby došlo ke sjednocení zemí pod velkým Kim Čong-ilem.
Nad tímto městečkem duchů ční do výše 160 metrů obří stožár se severokorejskou vlajkou. Vlaje ovšem jen velmi výjimečně, při hodně silném větru. Váží totiž rovných 300 kilogramů.
„Dokud jsou blízko Američané, cítíme se bezpečněji“ „Už jsme si za ty roky zvykli, přesto hlavně večer, když začne platit zákaz vycházení, stále mám takový divný pocit. Někdy se i během noci probudím, chvilku naslouchám a pak zas usnu,“ přiznává paní Yun, jedna z 230 obyvatel jihokorejské obce Te-Song-Dong.
Už téměř padesát let žije ve zcela absurdním, přesto skutečném světě. Pokud chce odjet do města, nejčastěji do metropole Soulu, musí se nejpozději do deseti hodin večer vrátit zpět.
Taková jsou pravidla „hry“. Zato zase mají různé výhody, muži nemusí na vojnu a místní neplatí žádné daně, i proto se průměrný roční výdělek farmářů pohybuje kolem 53 tisíc amerických dolarů. „Samozřejmě vše s napětím sledujeme a čekáme, jak bude vláda reagovat. Dokud jsou ale blízko naši i američtí vojáci, cítíme se bezpečněji“, dodává paní Yun poukazující na současné napětí na poloostrově v souvislosti s útokem na jihokorejskou korvetu Čchonan. Loď byla potopena torpédem severokorejské výroby a na její palubě zemřelo 46 námořníků.
Kim Čong-ilův režim ale vinu stále odmítá a v případě uvalení sankcí hrozí válkou.
Soul v reakci na incident uspořádal několik vojenských cvičení, tento týden začnou i společné korejskoamerické námořní manévry, které jsou zaměřeny právě proti ponorkám a kterých se zúčastní i flotila desítky plavidel Spojených států v čele s letadlovou lodí USS George Washington na jaderný pohon.
Na hraničním přechodu Paju, vůbec jediném, který stále zajišťuje pozemní spojení mezi oběma Korejemi, je naprostý klid. Nikde ani živáčka, tedy kromě celníků. Auta nejezdí ani na sever, do společné ekonomické zóny Kesong, kde působí přes 120 jihokorejských firem, ani na jih. Zhruba polovina z nich vzhledem k současné situaci přiznává, že by se nejraději z Kesongu dobrovolně zcela stáhla, v takovém případě by ale nedostala žádné odškodnění.
Podobně rozpolcená je ale v těchto dnech celá jihokorejská společnost. „Hrozby komunistického režimu se v uplynulých letech staly doslova každodenním rituálem, jednou to bylo kvůli získání pomoci, loni třeba kvůli zajištění moci pro Kim Čong-ilova syna, nikdy jsme proto jejich varování nebrali vážně. Nyní je to však poprvé opravdu vážné“, svěřuje se 64letý Ček Ju-wan ze Soulu.
Potopením lodi se nyní bude zabývat Rada bezpečnosti. Jak Ček Ju-wan dodává, prezident I Mjong-bak by měl na výsledky vyšetřování mezinárodní komise složené z expertů USA, Velké Británie, Austrálie, Švédska i Jižní Koreje reagovat razantně. Na otázku, zda i ozbrojenou akcí, však okamžitě zakroutí hlavou. Válku si totiž nikdo nepřeje, a to ani obyčejní lidé, ani politici.
Všichni si dobře uvědomují, že daň by byla příliš vysoká. Samotné hlavní město se nachází zhruba 70 kilometrů od společné hranice, podél které může být do plné pohotovosti během několika málo minut uvedeno na 700 tisíc severokorejských vojáků. Na Soul také míří na 11 tisíc děl a raket a v tzv. první linii se nachází i většina z více než 28tisícového kontingentu amerických jednotek působících jižně od demilitarizované zóny pod hlavičkou OSN.
Schizofrenní situace Jižní Korea a spolu s ní i Spojené státy se tak nacházejí ve schizofrenní situaci. Severokorejský režim Kim Čong-ila je nutné potrestat, na druhé straně ho nikdo nechce zahnat, jak se říká, do kouta, kdy by byl přinucen ke zcela nepředložené akci. Jihokorejský prezident I Mjong-bak proto v neděli na Národním hřbitově u příležitosti Memorial Day zmírnil kritický tón vůči Pchjongjangu.
Na druhé straně ale Soul zvažuje rozmístění protiraketových systémů Patriot, což by popudilo mj. i hlavního severokorejského spojence, Čínu.
S největší pravděpodobností ale k dalšímu zostření vztahů na poloostrově nedojde a obě Koreje si budou v následujících dnech po svém připomínat už 60. výročí začátku konfliktu, který si vyžádal 2,5 milionu životů z řad civilistů. Totalitní režim v Pchjongjangu bude mluvit o jasném vítězství a porážce amerického agresora, v Jižní Koreji zase bude praskat ve švech Vojenský památník (War Memorial) v Soulu, do kterého od rána do večera proudí i zástupy dětí z mateřských škol.
O autorovi| Robert Mikoláš, zpravodaj Českého rozhlasu
