Profesionální Divadlo Spejbla a Hurvínka slaví osmdesátku. S jubilanty Spejblem (90), Hurvínkem (84), Máničkou (80) a bábinkou Kateřinou (39) o stáří, harašení, politice a cestách se Žerykem (80) do zemí, kde se jedí psi.
* Máničko, 19. dubna se ty a Žeryk – ani vlastně nevím, jestli vám nemám vykat – dožíváte osmdesátky. Nepřipadáte si už poněkud zdřevěnělí?
Mánička: Copak Žeryk a já, my jsme ještě mladí. Spíš se zeptejte pana Spejbla, tomu je letos už devadesát, chudákovi!
Hurvínek:Nepomlouvej taťuldu. Je nastříkán proti dřevomorce, má nové nitě a zrovna včera byl u plastického řezbáře. Vzal ho hoblíkem, tak má tvářičku jak novorozeně!
* Ledacos už tedy pamatujete. Čemu se děti smějí nejvíce?
Mánička: Hurvínkovi!
Hurvínek: Máničce!
* A dospělí?
Mánička: Našim hádkám.
* Profesionální Divadlo Spejbla a Hurvínka existuje už osmdesát let. Baví vás to ještě, pane Spejble, nebo byste radši šel na penzi?
Spejbl: Aby mě šoupli do muzea? Takovou radost naší konkurenci neudělám.
* Kromě bábinky Kateřiny jste se všichni narodili před druhou světovou válkou. Co jste dělali během ní, když vám nacisti zakázali hrát?
Spejbl: Já a Hurvínek jsme byli zavření.
Hurvínek: Jo. V trezoru gestapa.
Spejbl: Po válce, když se likvidovaly trezory, nás našel jeden kluk na hromadě odpadků, a zanesl nás Skupovi. Klukovi chyběla nožička, tak mu ji přidělal a jelo se dál!
Hurvínek: Z Plzně do Prahy, kde hrajeme už 65 let.
Spejbl: Tedy o padesát let déle než v Plzni. Jsme hrdí Pražáci!
* A co padesátá léta? Museli jste něco ve svém repertoáru měnit? Copak jste se nebáli? Říkalo se, že hrajete o zlatou mříž…
Hurvínek: My se nebáli.
Spejbl: Když nás zavolali na kobereček, tak jsme řekli „to my ne, to von!“ Hurvínek: A ukázali jsme na Kirschnera.
Spejbl: U nás to je totiž jako v politice. Ti nahoře za nás mluví a my jsme jen ozvěna toho, co chtěj slyšet.
Hurvínek: Jo, jo, však si někdy říkáme – „Člověk? To zní tvrdě!“
Spejbl: Nebo natvrdle.
Hurvínek: Chachááá!
* Hrajete radši česky, nebo německy?
Spejbl: Pochopitelně česky!
Hurvínek: Protože ne všechny naše slovní fórky se dají dobře přeložit. Mánička: Což je v tvém případě moc dobře.
* A který z těch dvaceti jazyků, jimiž hrajete, je nejtěžší?
Mánička: Čínština, viď, bábinko?
Kateřina: Máš pravdu, protože nemají mnoho slov, ale každé z nich má spoustu významů...
Mánička: ... podle toho, jak se to slovo zazpívá, jestli zdola nahoru...
Hurvínek: ... nebo shora dolů...
Spejbl: ... nebo vysoko, či hluboko.
Hurvínek: Já to nevěděl, tak místo otázky, zda se smí otci říkat osle, jsem se ptal, jestli se otci smí říkat hliník!
Mánička: A moc se divil, že se tomu nikdo nezasmál, hihi.
* Co říká Žeryk na to, že v Koreji i jinde v Asii se jedí psi? Nebojí se tam jezdit s divadlem?
Spejbl: Žeryk ještě v Koreji nebyl. Měl sice pozvání, ale nějak to z časových důvodů nevyšlo. (Nebo že by se opravdu bál?) Zato byl na Tchaj-wanu a v Japonsku a vrátil se živý, zdravý a nadšený.
* Uklízí Hurvínek po Žerykovi hovínka, když ho venčí?
Spejbl: Hurvínek po Žerykovi hovínka uklízet nemusí. Žeryk má vychování. A po Hurvínkovi uklízí hovínka Spejbl. Hurvínek je nevychovatelný. Již 84 let chodí stále do čtvrté třídy.
* Co dělají loutky přes noc, když lidé odejdou z divadla?
Hurvínek: Tak třeba taťulda si ustele v pytlíku a visí u stropu jako netopýr. Mánička: Za pytlík?!
Hurvínek: V PYTLÍKU!!! Neseď si na uších!
Mánička: To se mně, na rozdíl od tebe, stát nemůže!
* Co si myslíte o těch, kteří vám tahají za drátky? O Heleně Štáchové a Martinu Kláskovi?
Hurvínek: To víte že jo, řekneme, co si myslíme, oni si to přečtou a ustřihnou nám nitě!
Mánička: Ptejte se na něco méně nebezpečného, jo?
* Stýská se vám po Josefu Skupovi a Miloši Kirschnerovi? S kým byla největší legrace?
Hurvínek: Největší legrace byla, když hráli oba! Když byl totiž Skupa unavený, tak za něj anonymně hrál Kirschner.
Spejbl:A Skupa s ním stál u mikrofonu a naslouchal.
Hurvínek: No. A když se mu zdálo, že málo řádím, tak se zapomněl a zapojil se...
Spejbl: ... a kluk najednou mluvil dvojhlasně....
* Neříkejte mi, pane Spejble, že to mezi vámi a paní Kateřinou občas neharaší. Nechcete do toho už konečně praštit?
Spejbl: Jedině, kdyby tady paní Katka byla sama.
Kateřina: Ale já jsem sama?! Spejbl: Já myslím sama na světě!
* Jak se vám hraje v novém divadle v Dejvicích, které se otevřelo 1. dubna?
Spejbl: Báječně.
Kateřina: Je to tam nádherné!
Mánička: Máme tam i loutkové muzeum, tak můžeme v noci navštěvovat naše staré kamarády, co v něm našli perfektní domov důchodců.
Hurvínek: Jen musím pořád hlídat Žeryka, aby si v divadle neznačkoval nové rohy.
* Chtěli byste si zahrát s některým z politiků?
Hurvínek: Já s Topolánkem. Umí prstovou abecedu!
Mánička: To já zas s Paroubkem! Hezky se obléká a je skromný!
Spejbl: Kterej je tam teď za zelené? Nestačím to sledovat.
Kateřina: Proč to chcete vědět?
Spejbl: Protože s tím bych si rozuměl zase já. Jsem pěkně zelenej. A nedivte se. Ti nahoře mě vůbec nevytáhnou na světlo bóží... A propos Bůh! – KDU, to by bylo něco pro vás, paní Katko, co?
Kateřina: Proč myslíte?
Spejbl: To je samé – „Pane bože, pane bože, za co mě trestáš! Takhle jsem si to stáří nepředstavovala!“ A navíc, jste spořivá a bohoslužby jsou jediné služby, co nepodražily!
Kateřina: To máte pravdu, ale já bych volila knížete. Jsem pořád tip top.
* Co si myslíte o naší politické scéně?
Spejbl: Že je to pěkné pimprlové divadlo.
Kateřina: Jen tam mají v těch rolích pěkný chaos.
Mánička: To jo. Kalupinka mezi nimi chybí...
Hurvínek: ... zato Kašpárků tam mají víc, než se sluší.
* Proslýchá se, že budete hrát i v celovečerním filmu. Už jste si někdy ve filmu zahráli?
Hurvínek: V krátkém filmu jsme si zahráli několikrát.
Mánička: Ale ve tři dé natáčíme poprvé.
Hurvínek: Budu plastickej a trojrozměrnej. To bude bomba!
Mánička: To jo. Umíš si představit ta tvoje ušiska na velkým plátně?! A to si na to diváci ještě vezmou brejle!
Hurvínek: A co teprve až uvidí tvoje nožky v detailu! Jsou tak křivé, že by mezi nimi prošel i osel! Mánička: Tak jdi, na co čekáš?
Hurvínek: Tak já už raděj jdu... Chachááá!
***
Za loutky odpovídala jejich tisková mluvčí Helena Štáchová
