Hölzenbein zemřel v pondělí večer po dlouhé těžké nemoci. Byl nejlepším střelcem Eintrachtu Frankfurt, za který nastupoval čtrnáct let a dal 160 gólů.
Ačkoli vám jeho jméno možná tolik neřekne, pro fotbalové Německo měl mimořádné zásluhy.
Ve finále mistrovství světa 1974 proti Nizozemsku za stavu 0:1 vybojoval pokutový kop, z kterého Breitner vyrovnal. A do půle Gerd Müller zápas otočil. Pro Nizozemce byl od té doby „darebák“.
Za německou reprezentaci odehrál čtyřicet zápasů a vstřelil pět branek. Tu třetí dal ve finále evropského šampionátu, minutu před koncem základní hrací době využil zaváhání obrany i brankáře Viktora a hlavou vyrovnal na 2:2.
V prodloužení branka nepadla, následoval penaltový rozstřel. A dál už to všichni znáte. Ve čtvrté sérii nedal Hoeness, vzápětí Panenka dloubákem do středu brány rozhodl o titulu pro tehdejší Československo.
Úmrtí Hölzenbeina těžce zasáhne Frankfurt, kde je legendou a kde také vykonával pozici ambasadora.. V roce 2014 obdržel Hessenský řád za zásluhy.
Německo přišlo o svého šestého mistra světa z roku 1974. Letos v lednu zemřel Franz Beckenbauer (78 let), loni v létě Horst-Dieter Höttges (79), v roce 2022 Jürgen Grabowski (77), před třemi lety Gerd Müller (75) a v roce 2013 Heinzi Flohe (65). Trenér Helmut Schön zemřel v února 1996 ve věku 80 let.
Hölzenbein takřka celou kariéru strávil ve Frankfurtu. Dohrát ji odešel do Spojených států.
Později se do Eintrachtu vrátil, působil ve vedení klubu. V devadesátých letech minulého století se jako viceprezident a později manažer podepsal pod úspěšnou éru. Frankfurt hrál pravidelně evropské poháry.
Jako útočník byl rychlý a nepříjemný pro obránce. „V bundeslize jsou památné jeho souboje s Franzem Beckenbauerem, kterého se vždy snažil vyprovokovat svými fintami a lezl mu na nervy. Zvlášť si vychutnal zápas v roce 1975, kdy Eintracht vyhrál nad Bayernem 6:0,“ připomíná německý deník Bild.
S Frankfurtem vyhrál v roce 1980 Pohár UEFA a třikrát Německý pohár (1974, 1975 a 1981).
V poslední době byl vážně nemocný, trpěl těžkou demencí a na stadion už nechodil. „Měl radost z každého gólu Eintrachtu. Ale žádný z jeho nástupců se mu ani nepřiblížil,“ píše Bild.