Priske po postupu: Jeden z nejlepších výkonů. Tenhle tým se nebojí nikoho

„Vážně jsem na kluky moc pyšný,“ opakoval dál. „Postup a skvělý pocit z něj si všichni moc zaslouží.“

A další soupeři? Vážně nemáte jednoho vysněného?
V této fázi už jsou pouze velké týmy a je úžasné, že máme možnost se s nimi měřit. Bude to další skvělá zkušenost, která nám může hodně dát a posunout nás. Ať už nám los přisoudí kohokoli, budeme muset opět ukázat kvalitu. Postoupit chceme i dál.

Kam postup přes Galatasaray ve své trenérské kariéře řadíte?
Abych pravdu řekl: nepřemýšlel jsem nad tím. Tenhle úspěch není o mně, ale o hráčích a týmu. O tom, jak dokázali sehrát takto velký zápas. Po taktické, psychické i fyzické stránce a ohledně dovedností to byl jeden z nejlepších výkonů za poslední dobu. Obrovský úspěch je to i pro vedení klubu a všechny sparťany.

Dojetí v očích. Sparťanský kouč Brian Priske (vpravo) v objetí s Qazimem Lacim.

Posouvá se tým rychleji fotbalově, nebo mentálně?
Myslím si, že to jde ruku v ruce, což je normální a správné. Hodně jsme si toho za poslední dobu prožili a spoustu věcí se naučili. Pomohl nám třeba dvojzápas s Kodaní nebo pak duely s Dinamem Záhřeb a Betisem. Hráči vyspěli, rozumějí si. Jen si uvědomte, jakou jsme zastavili kvalitu: Galatasaray má obrovskou ofenzivní sílu, ale nám se ji v odvetě podařilo velmi slušně eliminovat.

Překvapilo, když jste nastoupili v mírně upraveném rozestavení: Haraslín začal uprostřed pod útočníky. Proč?
Chtěli jsme dostat dalšího hráče do středu hřiště, abychom tam soupeře lépe přehrávali. Dařilo se to. Lukáš se dostával do dobrých pozic, měl větší volnost a v první půli se dostal do několika zajímavých situací, kdy se snažil posouvat míče k našim útočníkům. Ale nakonec jste sami viděli, že jsme se vrátili k naší klasice tři čtyři tři. Musím tým ještě jednou vyzdvihnout, všichni pracovali pětadevadesát minut naplno.

Zářil opět Preciado. Stejně jako v Turecku dal gól a byl aktivní. Je znát, že vyřešil dlouhodobou bolest Sparty na pravém kraji.
Ale pozor: já bych neřekl, že jsme měli na pravé straně problém. Jak Tomáš Wiesner, tak Jan Mejdr podávali v minulé sezoně dobré výkony, byli nedílnou součástí týmu, který dokráčel až k titulu. Je však logické, že jsme se v létě chtěli posílit. Ángelo má obrovské mezinárodní zkušenosti, nejen z Jižní Ameriky, ale i z Belgie, kde působil. Dobře jsme věděli, co umí. Kluci ho přijali, i když jeho angličtina určitě není na nejlepší úrovni. I tak z něj mám pocit, že se tady cítí jako doma.

Dost se povedlo také střídání: Tuci (1+1) i Zelený (0+1) měli výrazný podíl na gólech v závěru.
Což je další věc, která mi dělá radost. Jarda Zelený byl dlouho nemocný, pak se vrátil a zase vypadl, což bylo pro něj i pro nás nepříjemné. Jsem rád, že byl schopen odehrát aspoň půlhodinu. Jeho kvalitu a klid s míčem potřebujeme.

A Tuci?
Krásný příběh. Skvělý kluk. Po svém zimním příchodu se rychle adaptoval, od začátku tvrdě makal a hlavně neremcal. Myslím, že jsme ho několikrát zklamali, když jsme ho nezařadili do základní sestavy. On za mnou přesto chodil a zdůrazňoval: „Trenére, nevadí. Budu připravený, až mě budete potřebovat!“ Takový zápas si zasloužil.

Vítězství 4:1 v úplném závěru jistil Kuchta, který přitom v posledních minutách z vyčerpání sotva chodil. Nebál jste se toho, že k bráně soupeře už ani nedoběhne?
Je pravda, že vypadal dost strhaně. Má za sebou náročný týden. Krásný, šťastný, ale náročný. Podruhé se stal otcem, muselo se v něm mísit spoustu emocí, ale i tak se dokonale připravil na zápas. Jsem šťastný za něj i za celou jeho rodinu.